FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Ahoj čtenáři Folktimu,
někteří z Vás se v minulosti zapojili do podpory zajímavých projektů – ať už to bylo natáčení desek různých folkových interpretů nebo vysílání internetového rádia Folk. Nechcete se zapojit znovu? Po 11 letech připravuji svoji sólovou desku. Tedy přesněji řečeno desku, kterou si víceméně sám odzpívám a na kterou jsem vybíral ze zhruba 25 dosud nenahraných písniček. Ale sólo na to nahrávání nejsem, pomáhá mi několik skvělých muzikantů: hlavně Honza Žamboch, Kuba Šimáně, Pospeco a Honza Vašina. Nahrávání financuji pochopitelně z vlastních peněz, ale protože rodinný rozpočet nestačí, založil jsem projekt na stránkách Kreativců. Tenhle systém funguje na západě už docela běžně – a i u nás už se přes podobné stránky několikrát dobrá věc podařila. Jde o to, že se víc lidí složí po menších či větších částkách dle svých možností a uvážení. Mimochodem nejmenší částka je zhruba cena jednoho oběda. Odměnou je jednak dobrý pocit investora, ale i nějaká ta speciální drobnost přímo pro Vás. Zkuste se aspoň mrknout, za to nic nedáte:

http://www.kreativcisobe.cz/ivo-cicvarek-pisnickarska-deska/?project=83

A jak se celé nahrávání vyvíjí? Na konci března jsme se s muzikanty sešli ve studiu V ve Zlíně a pod zvukařským dohledem Ivo Viktorina jsme dřeli a dřeli.

Vlastně to sloveso dřeli není přesné – byla to spíš radost z přirozeného jamování, objevování slepých uliček i hlavních tříd. Honza Žamboch se nejprve rozehrál v takovém tempu, až ani foťák jeho pohyby nestíhal,...

...aby v zápětí zklidnil až do poloh snivého kytaristy u nočního táboráku.

Pospeco – bubeník, jehož nápaditou hru můžete znát ze starších nahrávek Fru Fru nebo z aktuální desky Model Bazaaru, si do studia přivezl speciální minimalizovanou soupravu – která byla vyladěná na hru štětkami a filcovými paličkami. Zvučení jsem využil k fotce, na níž se hřeji v odlesku jeho bubenické kukaně.

Taky Kuba Šimáně už se soustřeďuje. Vypadá to, že jsem mu co se  výběru tónin týče, připravil větší oříšek, než běžně řeší v Mošnách, či s Petrem Ulrychem. Mám zkrátka rád béčkové tóniny. Ale o Kubovi dávno vím, že to jeden z nejlepších baskytaristů a kontrabasistů, které lze na folkových pódiích slyšet. Takže mu tóniny nakonec byly buřt.

Při nahrávání studiové desky se speciálně složenou kapelou je nejdůležitější poslouchat. Poslouchat, co hrají ostatní, poslouchat, co se vlastně nahrálo – a včas usoudit, že vítězná verze je zachycená. Je to alchymie – někdy jsme precizní verzi písničky zavrhli jako příliš akademickou a rozhodli se pro tu zahranou s malými chybičkami. Zkrátka proto, že ta technicky o chlup hůř pojatá verze v sobě měla kouzlo okamžiku, náladu, kterou lze jen těžko zopakovat.

Kdo zná moje poslední práce – třeba s Ladou Šimíčkovou, ví, že mám rád dechové nástroje. Ani na téhle desce nebudou chybět. Právě při nahrávání alba Hotel v tiché ulici jsem se zamiloval do snivých tónů Honzy Vašiny – který je schopen přitáhnout nejen saxofony všemožných velikostí, ale i basklarinet. Honza momentálně hraje například s Petrem Bende, takže si odskočil od rocku do akustických vod.

Další fotografie v sobě obsahuje několik důvodů, proč jsme zvolili studio V ve Zlíně jako ideální místo pro vznik desky. Kromě toho, že Ivo Viktorin opravdu ví, jak zvučit, mají ve Véčku velmi osobité klavírní křídlo, barevně krásné zejména v jemných písničkách. A studio je vysoké, převysoké. Tenhle prostor, volnost, nestísněnost se vždycky do nahrávek z Véčka obtisknou. Já pevně doufám, že i do té naší.

Je hotovo? To ani náhodou, kapela je nahraná, ale pořádný kus cesty je ještě přede mnou. První v pořadí teď budou zpěvy – tahle pozdní zima hlasivkám úplně nesvědčí a nazpíval jsem jen některé písničky. A obloukem zpět na začátek – dokončení práce mě bude stát ještě nemálo času a peněz. Moc děkuji těm, kteří se mi rozhodnou alespoň část finančních starostí odebrat. Těšte se na desku! Dík.