FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Říká se, že jedinou spravedlností na světě je smrt. Jsou ale chvíle, kdy to tak necítím. Dne 31. října letošního roku odešel navždy herec, pan Bořivoj Navrátil. Není to tak dávno, co odešel pan Rudolf Pellar, pro mě nezapomenutelný člověk a stejně tak i nezapomenutelný novinář pan Jiří Ješ. Jak léta utíkají, čím dál víc si vážím chvil setkání s takovými lidmi. Tito lidé mě obohatí a vzpomínky na ně, ty mi nikdo nikdy nevezme. Nevím, zda je to jen můj pocit, ale cítím, že osobnosti mizí a žijí převážně jen figurky a prázdné nádoby s blyštivými plíšky místo duší a srdcí.
S Bořivojem Navrátilem jsem se poprvé setkal v Národním divadle v Praze, kde hrál od roku 1961, vybrán samotným Otomarem Krejčou. V roce 1968 hrálo Národní divadlo muzikál Šumař na střeše, později proslavený filmem a u nás i divadlem Na Fidlovačce. V šedesátých letech minulého století bylo Národní stále ještě vrcholem kariéry a ctí každého herce. Divadlo bylo doslova nabito osobnostmi jako Pešek, Kohout, Pivec, Růžek a z mladších například zářili Luděk Munzar či Jan Tříska. Měl jsem to štěstí, že jsem všechny jmenované i další viděl na vlastní oči, včetně slavných inscenací v divadle Za branou, kam mnozí přešli. V Šumaři na střeše, v hlavní roli s Ladislavem Peškem, hrál Bořivoj Navrátil roli Perčika a na jevišti zpíval a tančil kozáčka. Ve stejné době mě pan Navrátil, dávno před TV seriály, zaujal v hlavní roli v Gogolově Ženitbě s úžasným Kočkarevem Jana Třísky. Z Národního divadla odešel Bořivoj Navrátil ve svých pětapadesáti letech, podobně jako tehdy náhle odešli Luděk Munzar a Jana Hlaváčová. Poté jsme jej mohli vidět například v divadle Na zábradlí v éře Petra Lébla či ještě více v divadle Kašpar. Já jsem se s panem Navrátilem sešel po létech díky Věře Slunéčkové, s níž spolupracoval a které křtil její knihu básní a povídek. Naposledy jsem jej viděl v kavárně Caféidoskop, když nezapomenutelným způsobem četl povídky Efraima Kishona. Tehdy se mi zdálo, že se téměř nemění a nedokázal jsem ani odhadnout jeho věk. Vedle Yula Brynnera či Karla Hály byl díky své úpravě vlasů nezaměnitelný a zdálo si mi, že i díky tomu je nestárnoucí. Jenže potom došla ta zlá zpráva a bulvár se jako vždy chopil sousta a litoval, že seriál Ulice je ohrožen, o ostatním jako vždy ani slovo. Poslední říjnový den pan Navrátil odešel ke všem dobrým lidem, kteří jej předběhli. Pane Navrátile, jsem šťastný, že jsem Vám tehdy v Caféidoscopu mohl podat ruku a poděkovat. Na lidi jako jste vy, na ty nedokážu zapomenout.