Mladá generace ve folku

02.05.2022 Mladá generace ve folku (Miloš Keller)

Řekněme si hned na úvod a na rovinu, že folk je z příbuzných žánrů (folk, country, trampská píseň a bluegrass) jediným, který se neustále vyvíjí, čerpá podněty ze svého, nejen hudebního, okolí a přibývají mu posluchači. Pokud chci představit mladou folkovou scénu u nás, musím se nutně zmínit o Portě. Tento festival, či chcete-li soutěž, již více jak pět desítek let představuje to nové a také nejlepší, co se v příslušných žánrech děje – v posledních letech jsou to ale až na výjimky hudební počiny, které nakonec označíme jako „folk“, možná s nějakým dalším přívlastkem.

Neočekávej, milý čtenáři, že v tomto článku představím nějaké zázračné hvězdy, které vyšly na folkové nebe během posledních několika let, tak jak se to děje například s hvězdami popovými, vyhnanými vzhůru pomocí nejrůznějších televizních soutěží, o kterých do roka a do dne opět nikdo neví. Během svého porotování na základních kolech pražské Porty jsem spolu s ostatními kolegy porotci zjistil, že ta nejcennější rada, kterou může porota soutěžícím dát, je: „Hrát, hrát, hrát.“ Mnoho ze jmen, která v článku představím, se zúčastňovala několik let po sobě základních kol Porty, nepostupovali, ale neodradilo je to a při, řekněme, třetí až páté účasti náhle porota řekla: „To je ono“ a byl z toho postup do finále Porty. Jména, která si přečtete v článku jsou tedy na naší folkové scéně deset a více let a právě tato praxe jim přináší současné úspěchy a přitom stále zůstávají (v kontextu veteránů, kteří působí na folkové scéně 40 - 50 a více let) mladými.

Žamboši
foto: Renata Králová
Začnu dvěma skupinami, které jsou v současné době bezesporu jedničkami na folkové scéně. Skupina Žamboši má na svém kontě pět alb, z toho tři získala ceny Folkový Anděl (To se to hraje... – 2006, Přituhuje – 2009, Louvre – 2018), jedno bylo nominováno do finálové trojice (Pól nedostupnosti 2014) a jedno zatím žádné ocenění nemá, prostě proto, že vyšlo na konci roku 2021 a jmenuje se Světlojemy.* O zatím poslední desce jsem mimo jiné napsal: „Správný poměr přemýšlivých i satirických textů, muzika, která nenudí, album si přehrajete nejprve celé a pak si přehrávač naprogramujete podle své nálady a chutě - album si prostě budete přehrávat selektivně, vyberete si své oblíbené skladby a pokaždé vám vytvoří novou, osobitou a neoposlouchanou atmosféru.“ Úsporná, přitom dynamicky působící instrumentace, melodie, ze kterých posluchači vždy něco utkví v paměti a texty, které vás přinutí vytáhnout booklet a číst si v něm. Například:

Učíš se souhvězdí a zvedáš hlavu výš
Nebe je hever, se kterým leccos opravíš
Na píchlou duši lepíš hvězdný záplaty
Astronom amatér tíhou zajatý
(Podnebesím – J.Žamboch)

Epydemye
foto: Renata Králová

Druhá skupina, která si zaslouží být zmíněna mezi prvními, se jmenuje Epydemye. Ta má na svém kontě Folkového Anděla za rok 2015 za CD Kotlina – monotématické album, kde se skupina ohlédla za významnými postavami novější české historie, tedy za hrdiny 20. století (Adolf Opálka, Milada Horáková, Jan Palach, ale i osudy vojáků z 1. světové války). V roce 2019 vydali album Milé děti, které bylo na cenu Folkový Anděl alespoň nominováno – pro změnu reflektuje osobní mezilidské vztahy, včetně vztahů rodinných a nabízí pohledy z nejrůznějších stran. Pro úplnost ještě dodám, že album Maso! (což je zvolání) z roku 2012 bylo v nominacích na Folkového Anděla čtvrté. Nejnovějším albem je deska vydaná v roce 2021, inspirovaná mimo jiné kostelem v Neratově (ten s prosklenou střechou), jmenuje se Prosklený nebe a má zřejmě největší rozsah témat – zabývá se spíše obecně životními hodnotami a postoji, včetně vztahu k současné společnosti. Nezapomínají ani na hudební stránku svých projektů, od posledního alba přibrali do sestavy i bicí a taky dodali písním novou dynamiku a jejich koncertní zvuk získal na průraznosti a naléhavosti. Posluchači na koncertech stojí před dilematem, zda tančit nebo pozorně si vychutnávat texty. Opět vám nabídnu příklad:

Nad hlavou prosklený nebe
A všude jenom ticho a klid
Absence slov někdy zebe
Ale tady to tak má být
Nad hlavou prosklený nebe
Nikdy se nezavírá
(Prosklený nebe – M.Vlasák, Epydemye)

Blondýna
foto: Renata Králová

Po dvou skupinách, které přeci jen už mají na folkové scéně něco odehráno, vám představím dvojici sólistů, vlastně sólistku a sólistu, kteří za sebou zatím nemají dlouhou dráhu, ale zejména jejich CD z roku 2021 jsou velikým příslibem pro folkovou scénu do budoucnosti. Začněme dámou – jmenuje se Eva Suková a má přezdívku Blondýna. Její album Nevolej mi do nebe! je velmi zdařilou kompilací všech jejích tváří a poloh. Mě osobně zaujala na základních kolech Porty a Notování písněmi lehce naivními, s mírným ironickým či satirickým přesahem (skladba Antiprotestsong), ale postupem času se propracovávala i k vážnějšímu, komornějšímu výrazu (Modrý trolejbus nebo Výprava), aniž by ale ztrácela lehkost a eleganci svých písní. Na koncertech sází na vlastní jednoduchý doprovod na kytaru, na desku si však pozvala i řadu přátel. Blondýna v roce 2021 postoupila ze základního kola Porty v Praze do finále v Řevnicích, kde získala cenu Country radia. Ve zmiňované soutěži Notování byla finalistkou v roce 2019. I v případě Blondýny zmíním text:

Zvou tě na výpravu
Vlakem do zapomnění
Cesty máš plnou hlavu
Ožije, co už není
Zvou tě na výpravu,
Bude to pěkná jízda
Kufr si neodbavuj
Výpravčí odjezd hvízdá
(Výprava – E.Suková - Blondýna)

Pavel Čadek
foto: Renata Králová

Dalším příslibem pro folkovou scénu je Pavel Čadek. Na koncertě vás zaujme především tím, že se doprovází na violoncello a pokud zavřete oči, říkáte si, kolik dalších zvuků lze na tento nástroj vyloudit. Pavel Čadek se autorsky vyvíjí podobně jako Blondýna – zaujal virtuózní hrou na zmíněný nástroj a texty jdoucími přímo k jádru věci, ať už z hlediska jisté nadsázky a satiry, tak i z hlediska hlubšího či přemýšlivého pohledu na svět kolem sebe. Na CD z roku 2021, které se jmenuje 20-30, reflektuje právě toto věkové období a pro natáčení desky si pozval řadu hudebních přátel, takže písně získaly díky aranžím nový rozměr plné a dynamické muziky. I na jeho další hudební vývoj jsem velmi zvědav a také vám Pavla Čadka doporučuji, třeba prostřednictvím ukázky z textu:

Tak napni plachty
Než přijdeš do let
Ať to má drajv, ať to má tah
Ať to má koule
I když pády můžou bolet
Buď pro let, než být dole
(20 – P.Čadek)

Honza Jícha
foto: Renata Králová

Po CD z roku 2020 Love zdar! už nemůžu Honzu Jíchu zařadit mezi sólisty, protože na zmíněném CD se už přímo prezentuje jako Honza Jícha s kapelou. I on začínal na základních kolech Porty či Notování jako sólista a i on se postupem času vyvíjel z hlediska zpracování písní a témat v textech, takže dospět k vlastní skupině bylo v podstatě zákonité. Na CD dal prostor i sólistce Zuzaně Hasalové, čímž deska získala na pestrosti a neztratila na kompaktnosti výpovědi. O Honzovi, potažmo i o desce, jsem napsal: „Pan učitel vyrostl na pana ředitele, když bych měl popsat hudební vývoj pomocí civilního povolání Honzy Jíchy.“ I v případě Honzy Jíchy ho doporučím k vaší pozornosti textem:

Jsem pasák větrů, denně je na zem posílám
Průvan v metru, nic konkrétního proti vám
Dnem i nocí vším, co je pevné, kolíbám
(Ničitel mostů – J.Jícha)

Kuba Horák
foto: Renata Králová

Novoborská skupina Zhasni poutala v prvním desetiletí tohoto století také pozornost folkového publika, pak se z pódií vytratila a zůstal sólista a autor Kuba Horák. Ten v loňském roce vydal album Kluk z Husovky,* kterým na sebe opět připoutal pozornost folkového publika. Hlavní sdělení Kuby Horáka je v textech, melodie i aranže skladeb tato sdělení v podstatě jen podporují. Texty přinášejí plno jinotajů, na které při prvním poslechu hned nepřijdete a (podobně jako u skupiny Žamboši) vás písničky přinutí vytáhnout booklet a věnovat se textům podrobněji. Na první pohled mohou působit ponuře a možná beznadějně, nakonec však posluchač zjistí, že Kuba Horák na svém albu hledá a často i pro posluchače nachází náměty pro další zamyšlení, zdali ta či ona písnička není vlastně i o posluchači samém. Ukázka textu je z písně Ubrus:

Prosím tě dočti už ten tisíckrát přečtenej ubrus
Narvi ho do pračky a rovnou tam skoč za ním
Až tě to vyplivne a budeš zase chvíli čistej
Napiš mi, zavolej a já ti to dopovím.
(Ubrus – Kuba Horák)

Saša Niklíčková
foto: Renata Králová

Saša Niklíčková patří již mezi zkušené interpretky, doprovází se především na akordeon (což evokuje trochu podobnost například s Radůzou a několika dalšími dámami folku) a v roce 2020 vydala album Zmačkaná žena. Zmíněný hudební nástroj trochu vede sólisty k jisté teatrálnosti a přehrávání póz, ale toho se právě Saša Niklíčková (na rozdíl od jiných) vyvarovala. Deska přináší spíše pragmatické životní výpovědi, civilní projev bez manýr. Než připojím ukázku textu, tak přidám i názvy písní, které album i interpretku charakterizují: Podprsenka, Dvě kostnatý dámy, Katastrofická, Rozveselovací, Advent, Tetování a samozřejmě titulní skladba. A text je právě z ní:

Ó kéž v naší ulici vidím
Houf šťastně zmačkaných lidí
Kéž ku plážím pádí úprkem
Podél trosek žehlicích prken
Kéž zamávaj sbohem žehličkám
Na cestě, kde na ně čeká život sám
(Zmačkaná žena – Saša Niklíčková)

Choroši
foto: Renata Králová

Jakkoliv jsem v úvodu článku zmínil trampskou píseň mezi těmi žánry, které už příliš mnoho nového nepřinášejí, je zde jedna výjimka – skupina Choroši. U té zatím bohužel nemůžu odkázat na album. I oni úspěšně absolvovali nejrůznější soutěže v žánru, aby sobě i publiku potvrdili, že přehledně a jednoduše vystavěná písnička, kterou se nemusí nikdo bát zahrát u táboráku a která neřeší závažná témata, ale spíš lehce baví, má svoje místo. Vzhledem k tomu, že musím skupinu popsat pouze slovy, dovolil bych si přirovnání: Hop Trop před třiceti lety. Ale veskrze současný, svěží a přívětivý zvuk. A protože nemohu odkázat na CD, představím vám členy aspoň jmenovitě: Aleš Rogalewicz, Tomáš Doug Machalík, Věra Hájková a Honza Komín a doplním text z písně Tripolis:

Na jedinou kartu všechno sází
K vytoužené zemi se chtějí přiblížit
Kdo neriskuje sotva něco zkazí
Přichází však o svou možnost doopravdy žít
(Tripolis – A.Rogalevicz, Choroši)

Na úplný závěr tohoto článku jen heslovitě vyjmenuji další jména, která by si posluchač, zajímající se o folkovou scénu, měl zapamatovat: Jan Řepka, René Matlášek, Hromosvod, Huménečko nebo Mrakoplaš. Když jsem o tomto článku přemýšlel, měl jsem obavy, zdali jeho rozsah naplním jmény. A nyní sám pro sebe, i pro vás, milí čtenáři, mohu konstatovat, že folková muzika v českých luzích a hájích má řadu perspektivních jmen, z nichž jsem vám stihl představit jen aktuální zlomek. Pokud chcete sami poznávat a objevovat, vypravte se třeba právě na tu v článku několikrát zmiňovanou Portu.

Zdroj: Autor in 1/2022 (magazín OSA).
Odkaz zde: https://www.osa.cz/storage/AutorIn/1-2000/57-pdf-autorin-01-2022-web-2str.pdf

*CD Světlojemy a Kluk z Husovky získaly nominaci na cenu Anděl 2021 v kategorii Folk. (pozn.red.)

Sdílet na...

| Více...