FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Festival Folková růže, který se celých jedenadvacet ročníků tituluje (pro někoho pyšně, pro někoho rozverně) jako „nejkrásnější festival na světě“, byl ve skutečnosti vždy poklidným, středně velkým festivalem. Své cíle – a tím i délku – měnil v čase: od celého týdne kdysi dávno, po dva dny v poslední době. Letos se jeho pořadatel (již třetím rokem Pavel Jarčevský s agenturou Jen tak tak) rozhodl festival prodloužit na historicky nejobvyklejší tři dny. Oproti loňsku zvýšená návštěva pak ukázala, že tento tah folkoví příznivci uvítali.

Folková růže je určitě pozoruhodná dlouhé roky pěstovanou atmosférou, která je daná zejména dotykem s jindřichohradeckým hradem a zámkem, popř. dalšími místy historického centra, kde stojí (celkem čtyři) festivalové

Pavlína Jíšová a Přátelky
foto: Tomáš Hrubý

scény. Její specifičnost tkví ale též v programu, který i letos nesl pečeť dlouholetého dramaturga Michala JuppaKonečného. Vlastně chyběla obvyklá festivalová první liga (snad kromě bluegrassového Copu), zato účinkovaly mladší sestavy (tedy čtyřicátníci a skoro čtyřicátníci…), od kterých se teď nejvíc čeká: Žamboši, Devítka, Marien, Bezefšeho, Načas, Mošny… Spolu s nimi i ty z legend, které stále pracují a nežijí z minulosti: AG Flek (vystoupili v původní čtyřčlenné sestavě), duo Janoušek – Vondrák nebo Pavlína Jíšová se svou dámskou sestavou („…a Přátelky“). Hudby lačné posluchače muselo potěšit, že letos bylo možné na Folkové růži slyšet přes třicet titulů. Na vedlejších scénách hrály kapely „středního doletu“ (např. Šantré, My3.avi, ale i nominant na loňského folkového Anděla Ivo Cicvárek a Velký svět, nebo po téměř dvaceti letech obnovený Spolektiv) nebo na zdejším festivalu velmi opečovávaní písničkáři (Jiří Smrž s Dobrovodem, Petr Linhart, Monty…). Bouřky sice hrozily (a například koncert písničkářů zahnaly pod střechu), ale plnou silou na Folkovou růži nezaútočily. Dobře zorganizované tři dny (10. – 12. 7.) kvalitní folkové muziky jsme si tak mohli vychutnat téměř nerušeně. Díky za ně.

Vyšlo 15. 7. 2014 v Jihočeském deníku