FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Písecký dělník, básník a rytíř natočil po sedmi letech nové album Kořeny. Jeho největší síla je v textech

Troufám si tvrdit, že mezi svými kolegy, držiteli Anděla za folk a country, je písecký písničkář Jiří Smrž možná tím nejméně nápadným. Jeho introverze – jistě spolu s až zavilou neuhýbavostí a nechutí hrát P.R. hry – jako by mu bránila využít světla ramp, která se na něj krátce upřela po získání prestižní ceny za jeho vynikající druhé album Poslední láska. Namísto snahy těžit následovala jen předlouhá práce na tvorbě a výběru dalšího repertoáru (7 let) završená skoro tři roky trvajícím natáčením: bylo toto až úzkostlivé pilování k něčemu?

Stejně jako dřív je největší Smržova síla v jeho vysoce originálních textech: nakládá nám a vůbec nás nešetří. Namísto nějaké hezké přístupné odpichovky je v čele desky píseň Otče noci – modlitba, zaskakující posluchače záměrnou monotónností i ironií, která je ovšem spíše obvyklým Smržovým pátráním po místě Boha v životě člověka. Oblouk desky se klene až k posledním slovům BOHU DÍKY v zklidněné závěrečné titulce. Kromě těchto písní se duchovních otázek dotýká už pouze píseň Kde je král, jenže u Smrže je každý dostatečně hluboký text vlastně duchovní, tedy i temná Silnice do noci nebo nadějeplná Přesto, nejjásavěji zpívaná milostná píseň Starý žár nebo Cizí vůz, kde se autor stylizuje do vlastním nepokojem zaskočeného průměrného ovčana… cokoli. Smrž dokáže spojit nadčasové rámování se soudobými tématy: je víc, než jeden z řady textařů třebas kvalitních, ale pouze opakujících věčné pravdy. Píše o vojácích z irácké války (Jack a já), o nešťastných ukrajinských dělnících (Pro Eržiku), o všem, co otravuje nejžhavější současnost této země (Gastarbeiter). Ale originalita není jen v tématech: i tam, kde píše Jiří o něčem tak banálním, jako je rozchod (Ztrácím tě, Margaret), je osobitý. Žádná pochmurná lyrika utopená v metaforách, jeho píseň unese popis, že by se podle něj dal napsat scénář filmu, a přitom se zde objevují verše „miluji tě, Margaret/tak jak ty mě, osud se spik/mohu být dělník, básník, rytíř/ale ne evropský úředník…“. Probleskuje tu jeho oblíbená forma dialogu, která připomíná středověké písmáky podávající v didaktických dialozích vhledy do světonázorů diskutujících (v Umělém slunci dialog o drogové závislostí; v Čistém ubrusu pro Bulata Okudžavu spolu rozprávějí dokonce Mozart, Villon, Puškin i Okudžava…). Nikdy ale Smržovy písně nejsou zhudebněnými výkladovými slovníky: v některých se hýří slovními hříčkami („otče jemného dívčího prádla/otče hrubého domácího produktu…“, „…každý podnikatel, který zbohat/je jistě podvodnikatel“) až marnotratně, jenom to většinou nejsou hříčky na plácání do břicha, ale na hořký úsměšek.

Značná délka Smržových písní se tentokrát ještě znásobila - nejdelší Jack a já má přes osm minut. Zde autor dál rozpracovává téma své dřívější písně Teroristka, tedy nerovnocenný vztah civilizací na příměru vztahu partnerů, ale tentokrát se mu tam vejde i hnusný vojácký svět, sladká erotika, plané chlapácké sliby, nemanželské dítě nebo destruktivní strach. V textech jako vždy vítězí obsah nad formou, když je třeba, předlouhý řádek se může kvůli důležitému sdělení ještě protáhnout o čtyři slabiky, žádné cavyky…

O autorství hudby se Smrž pětkrát podělil s producentem (též aranžérem a hudebním režisérem) desky Jiřím Kovářem, titulku s nimi složil ještě Michal Rataj. I tato deska je pečlivě proaranžovaná a nahraná zajímavými hosty, ale oproti předchozímu albu trochu zmizela excelentní nástrojová barevnost, Kořeny jsou víc černobílé, což - jak víme - neznamená méně umělecké, spíše naopak. Kovář tentokrát kromě svých obvyklých elektrických kytar nahrál tentokrát i kytary akustické, klávesy, mandolínu, ukulele a další nástroje.

Jako hosté velmistři

Hlavním pocitem z jeho vkladu je sílící podíl blues v dřívějším širokospektrálním folkrocku, ať už je to talking blues (Jack a já) nebo električtější verze (Gastarbeiter). Samozřejmě je tu i řada jiných příchutí: klasický folk (Pro Eržiku), ska (Kde je král), maličko jazzu (Silnice do noci) nebo rusofilní valčík (Čistý ubrus pro Bulata Okudžavu). Starý žár je duetem Jiřího s Hanou Kopřivovou, kde jediným doprovodem je skvělá Smržova elektrika. Nejvíc se od všeho odlišují Kořeny, václavkovská alternativa, instrumentálka se zpívaným koncem, skladba pro smyčcový kvartet, který namísto kýčovitého obkreslování melodie hraje pizzicato a na smyčce málem nedojde.

Trend ve výběru hostů jde od dříve oslovovaných regionálních veličin k velmistrům národním: velikou parádu tu udělal Miloš Dvořáček jr. na bicí a perkuse i Michal Žáček na sopránsaxofon a flétny. Akordeon Mária Biháryho je méně nápadný, ale nesmírně přínosný, a jsou tu i dávní spoluhráči Vojta Zícha (dobro) a Pavlína Jíšová (nazpívala jen pár tónů, ale jak z nich mrazí!).

K hodnocení bych rád dodal, že absolutno dávám nerad. Tentokrát ale – přes některé detaily – nebylo vyhnutí: čemu už jinému z domácí tvorby? A k vám, vážení potenciální posluchači, mám jednu prosbu. Možná se vám nejnovější deska Jiřího Smrže nebude líbit jako mně. Ale nedělejte si názor po jediném poslechu (dvou posleších…). To nemůže vyjít. Léta práce jednoho z našich nejoriginálnějších a nejsilnějších písničkářů za trochu snahy o sblížení stojí.

Jiří Smrž: Kořeny. Galén, 2013, celkový čas 69:13.
Hodnocení: 100 %
Vyšlo v Českobudějovickém deníku, 21. ledna 2014

Jiří Smrž: Kořeny

Vydavatel: Galén

Vydáno: 2013

Hodnocení desky: 8,83/10

Seznam písní: Otče noci • Pro Eržiku • Kde je král • Jack a já • Silnice do noci • Čistý ubrus pro Bulata Okudžavu • Ztrácím tě, Margaret • Starý žár • Přesto • Gastarbeiter • Cizí vůz • Umělé slunce • Kořeny

Co o albu napsal Miloš Keller: "Ódy na subordinaci" (6 bodů)

Více komentářů v hodnocení desek

Hodnotit můžete i vy, stačí se pouze zaregistrovat

 

| Více...

Komentáře pro tento článek

Přidat Nový Hledat RSS

Přidat komentář

Jméno: Email:  nezasílat reakcezasílat reakce Název: Naše hlavní město  antispamová kontrola UBBKód:         -barva-světlemodráčernámodrárůžovášedázelenásvětlezelenáhnědátmavěmodráolivováfialováčervenástříbrnázelenomodrábílážlutá -velikost-drobnémaléstřednívelkéobrovské     Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

Godot  - Intelektuál se k OSA nehlásí   |Registered |13.02.2014 02:52:09 Neumím si představit "sílu" písničkářské tvorby Jiřího Smrže, když se tento autor zcela otevřeně na svých stránkách hlásí k OSA: http://www.jirismrz.com/clanky/technicke-podm inky.html (Jiří Smrž je zastupován OSA) Kdo se touto problematikou aspoň okrajově zabýval, bude od člověka, který má/chce být označován jako intelektuál očekávat, že si uvědomí dosah svého počínání. Zde Jiří Smrž zcela zklamal... Odpovědět

Krtek   |83.208.89.xxx |13.02.2014 06:39:02 Na tebe jsme čekali --- Proč? Proč by si někdo, jako Jiří Smrž nemohl vybrat k zastupování OSA? Také jsem dlouho nechápal, jak může být Mikuláš Chadima ve vedení OSA. Ale je to podobné, jako s vypalováním. Pokud chce mít autor kontrolu nad svým dílem a zabránit jeho zneužívání, využívá právního systému. To se má intelektuál stát pasáčkem ovcí a "lidovým skladatelem", aby obstál? Trochu mi to připomíná Vodňanského, jak popisuje, že "takový skladatel může použít i nespisovné češtiny, ale musí prokázat, že buď o tom ví, nebo že musel stát na pastvě a nemohl chodit do školy". --- K recenzi samotné - jako ateista dodávám: Amen. Odpovědět

davy   |Registered |13.02.2014 09:42:58 Když se někdo hlásí k OSA, tak to nemusí souviset s úrovní jeho tvorby. I když si jinak o OSA myslím svoje (nejen díky vlastním zkušenostem). Vzhledem k některým zdejším mystifikacím z poslední doby tu spíš očekávám "zpochybňující" článek o tom, že Jiří Smrž je mykologicky příbuzný s Houbákem a leccos k tomu naznačila ta václavkovská alternativa uvedená v článku, ostatně i Kovář má příjmení společné s houbou. Odpovědět

Belmondo   |Manager |13.02.2014 10:26:30 O systému, ve kterém občanské sdružení má takové pravomoci jaké má, si můžeme myslet, co chceme. Nicméně, domníváte se, že OSA protože se interpreti do ní nepřihlásí, přestane vybírat poplatky? Ne, jen vezme vybrané peníze a přerozdělí je… Nicméně zde je recenze mimořádné desky, která by neměla uniknout pozornosti žádnému posluchači žánru a textařům zejména. Odpovědět

Black Bart the P08   |90.177.125.xxx |13.02.2014 19:35:38 Nedávno jsem četl článek o rozsudku nějakého soudu (možná Nejvyššího?) že OSA nemá právo vybírat poplatky za autory, které nezastupuje. Piráti to v tom článku oslavovali jako přelomový judikát. Snad jsem to tedy pochopil správně. Odpovědět

Krtek   |83.208.89.xxx |14.02.2014 07:11:33 A ještě k recenzi. Právě jsem si doposlechl Bílá místa Minnesengrů s Pavlínou Braunovou. Skoro to chtělo dvojrecenzi, protože autorský vklad Jiřího Smrže je i na této desce podstatný. A to album asi zapadne, stejně jako zapadla tehdejší formace Minnesengrů po zmizení Pavlíny Braunové. A je to škoda, strašná škoda. Ty písničky, ač technicky je znát čas a doba, jsou dodnes výborné. A skvěle poskládané za sebou. Dnes mi bude v hlavě znít: "Doba není zlá, protože doba jsme i my, a čas to je lék jen na dětské sny ..." Odpovědět

Tomáš Hrubý   |Manager |16.02.2014 01:50:54 Stejně jako recenzi Kořenů jsem slíbil napsat recenzi Bílého místa pro Českobudějovický deník; mimochodem právě ji píšu. Nějaký ten den po vyjití v novinách ji dám k dispozici pro rubriku Vyšlo jinde. Deska Bílé místo Pavlíny Braunové a Minnesengrů je vynikající a těšil jsem se na ní od roku 1998, kdy jsem nahrávky z ní slyšel poprvé. Pravda, posledních pár let jsem si už nemyslel, že k tomu někdy dojde. Že tato deska obsahující čtvrt století staré nahrávky, většinou z pera Jirky Smrže, vyšla ve stejnou dobu jako jeho nová řadovka (vydaná po sedmileté pauze), mi přijde stejně pravděpodobné jako srážka pendolína s lamborghinim na přejezdu přes opuštěnou vlečku. A je to, myslím, škoda: víc bychom si obě ty desky užili, kdyby to tak nebylo… No ale hlavně, že jsme se obou dočkali. Odpovědět Člen redakční rady

Powered by !JoomlaComment 3.26

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."