Žofie Kabelková atmosférická, náladotvorná

25.03.2010 Žofie Kabelková atmosférická, náladotvorná (Tomáš Hrubý)

Hvězda dětských písničkářských soutěží, pak vítězka hned prvního Krtečka pro písničkáře ze Zahrady. Její debutové album Žiju, na kterém měl velký podíl producent a aranžér Stano Palúch, bylo výborné snad až překvapivě. Od té doby o sobě sice dává vědět (za zmínku rozhodně stojí projekt Panoptikum), ale aspoň v oblasti sólových desek to vypadalo na ztrátu tempa. Nicméně, po šestileté pauze přišlo album Peřiny z vody, opět ve spolupráci se Palúchem; Jirka moravský Brabec o desce napsal, že to je pro něj jedno ze tří nejlepších alb roku 2009. Jak se pak ukázalo, zdaleka ne jen pro něj.
Nejprve, co druhé album není: není to žádné Žiju 2, k čemuž by mohlo svádět předchozí dvojí uvedení jména Stana Palúcha. První album bylo co se obsahu týče běžně písničkové s aranžemi směřovanými do new acoustic music, kapelovým soundem a najazzlými kapelníkovými houslemi jako určujícím nástrojem. Současné album se navzdory všem průběžným Žofiiným pokusům o různé kapely určitě víc vrací k obrazu písničkářského hraní. Místo předchozí kytary Miša Vavra s dokonale vysoustruženými tóny si Kabelková tentokrát hraje na kytaru sama, rozvolněně, snad i obyčejně, autenticky – a převážně beglajtově (kdo si myslíte, že písničkářky musí používat prstovou techniku?) Většina skladeb je obarvená ještě nějakým nástrojem – nejčastěji příčnou flétnou (Petra Klementová) nebo klavírem (Palúch). Třikrát zazní kontrabas (Tomáš Baroš), dvakrát trubka či křídlovka (Miroslav Hloucal), Palúchovy housle si tentokrát užijeme jen dvakrát, v hodně odlišném posazu a pokaždé výborně promyšlené. Skvěle zní cimbál Marcela Comendanta ve skladbě 2 v 1. Ale co je velmi důležité – ani naznačený sound „kytara obarvená něčím“ není dogma: hned v šesti písničkách ze šestnácti se totiž kytara vůbec neozve. Žofii doprovází piáno elektrické (Rozloučení) i akustické spolu s ťukáním metronomu – hodin (Povětruše), malé jazzové combo piáno – křídlovka – kontrabas (Topolí), jednou zpívá Kabelková jenom do klinkání dvojice kalimb (Moře). Rafinovaný doprovod skladby Průvan tvoří několikanásobné staccatované housle a flétna, v Sestřičce svěřil aranžér (na této desce nepodepsaný; snad Kabelková?) doprovod programátorovi zvukových strojů.
Určitě tedy nejde mluvit o nějakém jednotícím zvuku alba, zato o jednotící náladě určitě ano. Expresivita, zasněnost, ponoření do vlastního nitra, častá nervnost doprovodů v kontrastu s určitou vláčností (tempa jsou spíš volnější – ale ne všechna), záměrná apartnost alba (třeba poněkud nepraktická podoba cédéčka – větší než obvyklý rozměr a absence jakékoli krabičky – ale i stylizované foto, na kterém jsem Žofii málem nepoznal), v hudbě i textech znepokojivé momenty či zárodky konfliktů: už slyším, jak mnozí hodnotitelé hovoří o „depkách“. K takovému hodnocení se určitě neuchýlím: Peřiny z vody jsou atmosférické album, kde jednotlivé skladby jsou často spíš náladovými črtami než písničkami v nejvlastnějším slova smyslu. Pochutnáme si tu na opravdu velké dynamice: Žofie vyšeptává celou písničku (Rozloučení) i předvede velký „vesmírný“ vokál (závěr skladby Na poli po kukuřici). Ostatně krásný hlas bylo první, co mě na Žofii Kabelkové zaujalo ještě v jejích dětských začátcích, a ani tentokrát v tomto směru nezklamala. Druhé a další hlasy, které si sama nazpívala, používá s rozmyslem, ale nijak zvlášť s nimi nešetří.
Nejde-li o písničky, které si mají všichni zazpívat, tak možná není důležitá velká zpěvnost melodií. Přesto postrádám víc výraznějších melodických nápadů, i když některé se velmi povedly: 2 v 1, Průvan, Polovina a nejvíc asi Rozloučení – prostá melodie na pár tónů. Zásadní na melodiích je, jak slouží celkové náladě alba; totéž se tu dá ovšem říct o textech, z nichž dva (Sestřička a Na poli po kukuřici) napsal Marcel Kříž. Texty jsou – jak již naznačeno – převážně lyrické a téměř výhradně osobní; výjimkou je „povodňová“ Velká voda. Ta je zřídkavým pokusem o delší příběh, větší počet textů se ale rozsahem blíží pouze šestiřádkové Povětruši. Nečekejte verše jak břit: spíš tu najdete „takový ty slova jako čmeláčky“, jen často bez toho medu. A pokud se vám stává, že někdy u některých textů napoprvé nevíte úplně přesně o čem jsou, u řady písní tohoto alba vám nejspíš opakované poslechy nepomohou. Nezoufejte: to jsou ty texty, ve kterých si můžete hledat i nacházet, co jen chcete; tak to s dobrou poezií tohoto typu chodí.
Navzdory všem dosavadním chválám se musím přiznat, že od samého začátku poslouchání Peřin z vody bylo jasné, že se mi předchozí Žofiino album líbí víc. Ale to je jen můj osobní vkus, moje příchylnost k některým druhům hudebně slovesného vyjádření. I pro mě je toto album cenným příspěvkem k muzice roku 2009 a díky za něj. A podstatnější než já jsou v tomto případě moji kolegové, kteří udělili albu Peřiny z vody nominaci pro hlasování o Anděla v kategorii folk a country.

Žofie Kabelková: Peřiny z vody
Velká voda, Rybí ticho, Průvan, Bezhlavě, Sestřičko, 2 v 1, Chci, Polovina, Někde tady, Moře, Umrzly lekníny, Zlodějka okamžiků, Na poli po kukuřici, Rozloučení, Topolí, Povětruše
Malé vydavatelství plovoucí na kře, 2009, celkový čas 49:59.

Sdílet na...

| Více...

Kam dál?

< Předchozí		Další >

Komentáře pro tento článek

Jméno:

Email:

Název:

Naše hlavní město

antispamová kontrola

UBBKód:

Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

Chlupáč - Jak jsem k Žofce přišel

|Registered |26.03.2010 08:47:55

Na Žofii jsem měl tu čest poprvé narazit velmi nedávno, na jednom ze základních kol Notování, kde vystupovala jako host. Opojen skvělým audiovizuálním zážitkem jsem investoval do mycí houby s CD uvnitř. Pan Hrubý mi mluví z duše, pokud jde o pocity a dojmy z alba. Na jeho poslech si musíte udělat čas a náladu, a stejně vám některé písně nebudou srozumitelné; album Žiju je oproti tomu mnohem lehčeji stravitelné (a také vynikající). Koncertní podoba písní z "Peřin" se mi často líbila víc, než ta studiová; jednodušší instrumentaci dohání Žofka výrazem a drivem v hlasu, který na desce zdaleka tolik nepoužívá.
Nemá smysl řešit, jestli do trojice nominací na Anděla patří právě toto album, nebo nějaké jiné, jisté je, že tady máme originální, zralý projekt výrazné osobnosti, které stojí za to naslouchat.
CH.

Odpovědět

Michal - objev roku 2009

|77.104.218.xxx |07.04.2010 13:16:39

K Žofce jsem se dostal úplnou náhodou, a to tak, že jsem jednoho říjnového večera zapnul ČT2 a viděl jsem krátkej shot, kde společně s Petrou Klementovou hrály píseň "Bezhlavě". Musím říct, že navzdory tomu, že jsem do té doby poslouchal mnohem tvrdší hudební styly, velice mne to dostalo!!! Našel jsem její profil na jedné nejmenövané stránce a poslechl jsem si její playlist, nutno podotknout, že několikrát za sebou a byl jsem pohlcen neuvěřitelným způsobem, což jsem vůbec neočekával. Netrvalo dlouho a musel jsem si "Peřiny" objednat. Chtěl jsem veškerou Žofiinu tvorbu, tudíž mi zaslala i "Žiju". Obě alba jsou skvělá a navzájem si nejsou příliš podobná. Z Peřin mám pocit větší hudební vyspělosti, nejen co se hudby samotné týče, ale hlavně hlasu, který "zženštěl"

Začal jsem se v tomto stylu poohlížet po dalších interpretech z našich luhů a hájů, nicméně nikdo mě nezaujal tak, jako Žofie. Ze srdce bych jí přál, aby získala Anděla, protože si ho dle mého názoru bezesporu zaslouží. Navíc v dnešní době globalizace a nepochopitelné snahy mnoha muzikantů o anglické texty, je pro mě Žofiina textotvorba skvostem, který se dnes hned tak nevidí.... Konečné hodnocení - Nádhera!!!

Odpovědět