FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Dnešní básnička i próza je od jedné autorky. Společné mají téma, které se v trapsaveckých pracích objevuje v různých obměnách už řadu let. A tak vždy záleží, jak se dotyčný autor dokáže na věc podívat svýma očima nově a nápaditě. Jak se podařilo v tomto případě, máte možnost posoudit sami.

Standa Houla Zárybnický představoval, a myslím že nejen pro trapsaveckou smečku lidiček, jednu z nejzajímavějších osobností. A tak jeho předčasný odchod ze světa v roce 1989 dost citelně zasáhl všechny, kteří se s ním znali. V závěru svého dopisu na rozloučenou napsal: „Mějte se tu hezky, nacházejte, jako jsem nacházel já. Jsem na konci. Zapijte mne, zahrajte mi, zazpívejte si.

Dalším z autorů, kteří už nerozšíří svůj trapsavecký archiv je Standa Zárybnický Houla. Neodmyslitelně patřil k původní trapsavecké smečce, stejně jako k muzice a to nejen trampské nebo k Brdům. Získal v Trapsavci řadu cen a zvláštní je jen to, že na cenu nejvyšší vlastně nedosáhl nikdy. Přesto jeho povídky Mám pes, Vobchod nebo básnička Vandršaty patří k pomyslnému zlatému pokladu soutěže.

Další letní příděl poezie a prózy z letošního ročníku Trapsavce obestírá tajemno. Ne ovšem samoúčelné, po pozorném přečtení jistě pochopíte, že tyto příběhy přece znáte. A jedno jestli z vyprávění jiných nebo vlastního života. A jsou vlastně charakteristické pro tvorbu oldpsavců, dobře je na nich patrná zkušenost a jistá dávka autorské řemeslné zdatnosti.

Spojnice mezi dnešní poezií a prózou v uvedených příspěvcích je čistě autorská a generační. Do Trapsavce 2014 dorazilo oproti minulým ročníkům málo příspěvků autorů z kategorií do 23 let. Což je určitě škoda, ovšem autorky a autoři, kteří se věnují této tvorbě mají pro další roky otevřené široké pole. Čtěte, porovnávejte a hlavně se nebojte do soutěže svoje dílko poslat.

Na první pohled se jistě zdá, že oba dnešní příspěvky spojuje pouze jejich autor. Nicméně je tu ještě pojítko inspirační. Básně i povídky ovlivněné, inspirované nebo přímo se „ryvolovského“ trampského světa dotýkající se také objevují pravidelně. Letos mě potěšil právě příspěvek Dohasíná oheň, zvolna dohasíná. Hovoří k nám jazykem, který pamětníkům starých žlutých čtverečků Táborového ohně Mladého světa jistě něco připomene.

Kromě příspěvků z aktuálního ročníku Trapsavce postupně uvedu i malé představení nejúspěšnějších autorek a autorů. Začnu těmi, kteří předčasně odešli a svoji galerii zajímavých a úspěšných literárních dílek už nerozšíří. Začnu u plzeňského Lišáka, který Trapsavci zůstal věrný do posledních dnů. Věrný zůstal také svému stylu psaní, občas drsných ironických šlehů výstižně se trefující do témat, která si mnozí autoři sami zakazovali.

Tentokrát jsem sáhnul na bronzové příčky v kategorii oldpsavců. Opět na první pohled by se těžko hledala spojnice básničky Přípitek a prózy Zmizela. Poezie popisující co s člověkem může udělat obyčejný přípitek. Zkuste si ji přečíst ještě jednou, dvakrát... že by nám sdělovala něco úplně jiného? Povídka Zmizela zaplňuje často autorkami a autory využívanou škatulku trampské sci-fi.

Iva Tapi Synáková oslavila před nedávnem kulaté narozeniny. U dámy by se věk prozrazovat neslušel, leč u této všestranně se projevující osobnosti zabývající se reiki, léčitelstvím, numerologií, kartami, astrologií i jinými čarodějnickými obory to jistě není problém. Dovolím si proložit nesouvislé postřehy jejími haiku.

Vlak je logicky stále ještě jednou z nejoblíbenějších rekvizit příběhů trampů. Byť už mnozí dávno nejeli a namlouvají si, že vlakem se dnes už nedá takřka nikam dorazit. Povídka popisuje přáíběh, který se velmi podobně odehrál a stojí se nad ní zamyslet. Naproti tomu básnička je raritní. V poezii se lokomotivy, koleje, nádraží sice objevují často, ovšem věnovat celou báseň elektrické jednotce je vskutku rarita.

Ještě jednou zalovím v příspěvcích, které skončily těsně pod stupni vítězů. V obou případech jde o dílka oldpsavců, kteří mají za sebou nejeden úspěch. To proto, že v jubilejním ročníku Trapsavce tyto kategorie přinesly největší množství zajímavých příspěvků. Příště se podíváme na letošní příspěvky, které mají blízko k některému z oblíbených trapsaveckých námětů.

Každý rok se v literárním Trapsavci stává to, co ve všech soutěžích. Velmi dobrým dílkům jen velmi těsně unikne medailová pozice. A tak nezazní na výročním ohni, nedostanou se do sborníčku vítězných příspěvků a pokud nezapadnou, pak jen díky samotným autorům nebo rozsáhlejším publikačním možnostem. Což je samozřejmě i prostor ve FOLKtime.

Čtyřicátý oheň Trapsavce je stále ještě dost živý a tak se ještě jednou vrátíme k vítězným příspěvkům letošního ročníku. Ivě Kawi Kapounové se povedl kousek, který se nestává. Odvezla si dvě ceny za básničky a dvě za prózu. I tak se může autorka nebo autor soutěžící v kategorii do 23 let rázem stát old psavcem. Příště se podíváme na příspěvky, které zůstaly těsně pod stupni vítězů.

O minulém víkendu proběhl na Vysočině ve westernovém městečku Beaver City (nezaměňovat s westernovým Disneylandem na blízkém mlýně) 40. oheň Trapsavce. Ačkoliv ještě v pátek bouřilo a blesk udeřil přímo na místě, na hlavní sobotní dění se zázračně deště přesunuly do blízkého a vzdáleného okolí. Čtyřicátý ročník vyprovokoval ke zvýšené účasti zejména ostřílené trapsavce a tak se zejména v próze oldpsavců sešla řada prací, která by mohla v jiných ročnících skončit na stupních vítězů.

Od dnešního večera se budou trapsavci sjíždět na svůj čtyřicátý oheň. Oheň do jehož praskotu se do noci kromě písniček nesou oceněné básničky a povídky. Naše nejstarší trampská literární soutěž se ve svěží kondici dožila jubilea. Hlavně proto, že nezkostnatěla a zatím vždy se dokázala vypořádat s novými nástrahami, které se jí na cestě objevily.

Na konci dubna se sešla porota letošního ročníku na slezině nedaleko Plzně. Po sečtení bodů od jednotlivých porotců a porotkyň se jen diskutovalo některou cenu v méně obsazených kategoriích neudělit, nebo zda naopak v těch silných udělit cen více. Čtyřicátý Trapsavec je výjimečný vysokou účastí oldpsavců, tedy autorek a autorů, kterým se v soutěži už podařilo získat minimálně dvě ceny.

Tentokrát oba uveřejněné příspěvky kromě loňského ročníku Trapsavce zjevně nic nespojuje. Pokud poezie má zanechat v člověku nějaký pocit je báseň Jsem zloděj času dobrým příkladem. Následující Hon na falešnýho mnicha je jednak důkazem toho, že i když jste v organizačním štábu Trapsavce můžete se soutěže zúčastnit a jednak to samozřejmě vzhledem k anonymitě bodování nezaručuje žádnou protekci.

I do Trapsavce dorazí každoročně příspěvky z ciziny. Z Austrálie, Švýcarska, USA,… Jenže to vše jsou dílka českých autorů, které s těmito zeměmi spojuje především místo pobytu autorky či autora. A přece jeden zahraniční jazyk zní každoročně. A nejen zní, v posledních letech každoročně se slovenská poezie a próza objevuje na stupních vítězů, byť cena nejvyšší Zlatý Trapsavec na Slovensko zatím ještě neputovala.

Humoru není nikdy dost. V trampském světě nikdy nechyběl a nechybí ani v Trapsavci. Zatímco u próz se blýskne častěji, napsat vtipnou a zajímavou básničku se tak často nepodaří. A v případě deníčku sedmnáctileté Lucie se nenechejte zmást ani skutečným věkem a pohlavím autora. I to svědčí o tvůrčím umění… Příspěvky jsou z loňského Trapsavce.

Dnes vám představím tři básničky a jednu povídku. Můžete si na nich vyzkoušet práci porotce. Představte si, že vám právě dorazila tato čtyři literární dílka a vy jim máte přidělit body od 1 do 5 (5 bodů je maximum). Nedejte na první pocit a dojem, své ohodnocení si zkuste promyslet a zdůvodnit.