FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Mirek Valina k Trapsavci neodmyslitelně patří. Prvního velkého úspěchu dosáhl v roce 1986, kdy se povídka Štěně dostala na stupně vítězů. Od té doby si odvezl ještě dalších dvanáct cen, dvakrát cenu nejvyšší Zlatého Trapsavce. V roce 1993 to bylo za Nenalézače pokladů a o deset let později za povídku Claim.

Náhlý odchod trapsavce Houly v roce 1989 dodnes v kruhu autorek a autorů rezonuje. Občas se v Trapsavci objeví příspěvek, který na něho odkazuje nebo se ho přímo dotýká. V loňském ročníku se zaskvěla báseň Vigilie za Houlu, která právem zvítězila v poezii oldpsavců. A malé odlehčení zase přináší slovenská povídka Šlak ma ide trafiť, i když závěrem nadnesená zásadní otázka může mnohým dlouho vrtat hlavou.

Porotci se co nevidět sejdou na své slezině, aby sečetli body a připravili výsledkovou listinu. Pořadí bude jako obvykle až do květnového slavnostního ohně s vyhlášením výsledků samozřejmě tajné. A tak zatím musím čerpat z příspěvků ročníků uplynulých. Báseň Můj oheň vznikla v Moskvě, přesněji v únoru roku 2014, tedy v poněkud jiné Moskvě než se nám zdá v současnosti.

Do 41. ročníku trampské literární soutěže Trapsavec přispělo rovných 100 autorů a autorek. Poslali celkem 235 příspěvků, z toho 141 básní a 94 prozaických dílek. V současnosti se jimi probírá porota letošního ročníku. Slavnostní oheň s vyhlášením výsledků proběhne v tradičním termínu na konci měsíce května. Do té doby se budeme stále věnovat příspěvkům z uplynulých ročníků.

Královna trampské prózy, tak jednoduše by se dala charakterizovat Kavče. Mezi úspěšné psavce se v soutěži zařadila svou povídkou Profesor, ovšem největší věhlas jí přinesly příběhy z kraje skal a pískovců, jejichž hrdiny jsou trampové i lesní zvířátka. Zlatého Trapsavce získala třikrát (1975, 1986, 1996) a mnohokrát usedla v posledních letech v porotě soutěže. Její poznámky, rady a připomínky zejména začínajícím prozaikům mířily a míří vždy do černého.

Nezapomeňte, že zítra je poslední den února a tedy poslední příležitost poslat do soutěže Trapsavec svoji poezii či prózu. Dnes zveřejněná báseň Písničkář svým námětem vztahujícím se k světu hudebnímu má šanci oslovit většinu čtenářů tohoto serveru. Je nakonec i velmi zajímavými ohlédnutím. Máte-li v próze rádi napínavé a nejasné zápletky, pak se začtěte do Strže, která ukazuje, že zážitek z kriminální oblasti si můžete odvézt i z lesa. Oba příspěvky jsou z loňského ročníku Trapsavce.

Dnešní poezie je opět slovenská. V posledních letech se Trapsavce účastní řádka velmi dobrých a také úspěšných autorů ze Slovenska, o čemž vás jistě přesvědčí i báseň Čas tichých nocí. Přestože se na stupně vítězů nedostala, k zamyšlení určitě navede. Povídka První kroky zase dokazuje, že trampské téma se dá úspěšně rozvinout i v látce zdánlivě tak vzdálené jakou může být třeba Velká válka.

Vzhledem k tomu, že únor je posledním měsícem, během kterého ještě můžete přihlásit do literární soutěže Trapsavec svá dílka, místo úvodu přináším propozice 41. ročníku. Soutěž je tematicky zaměřená na práce zasvěcené přírodě, trampování a toulání po zemi, skalách i vodě. Soutěží se v těchto kategoriích:

Představit krátce brněnskou Tapi je prakticky nemožné. Jen výčet jejích životních zaměstnání a dalších aktivit i mimo tramping by vydaly na hodně dlouhý samostatný článek.  K trapsavecké smečce se zařadila takřka současně s narozením Trapsavce a je jí věrná dodnes. A hned od počátku se jí dařilo získávat ocenění. Čtyřikrát (v roce 1974, 1979, 1987, 2006) si odvážela z ohně cenu nejvyšší Zlatého Trapsavce a mnohokrát zasedla v porotě. Pro dnešek jsem vybral její básničku patřící do škatulky „trampská poezie agitační“, ale přesto jistě uznáte i po letech, že vůbec není napsaná hloupě.

V roce 2010 se trapsavci potkali na slezině věnované tématu Trampové a mafie. Sešla se řádka příspěvků, z nichž dnes vybírám dva zajímavé. O jakémsi souznění trampských duší i v civilním životě jistě nikdo, kdo ví a zná, pochybovat nebude. Bude vám připadat povídka Kamarád přitažená za vlasy a na hraně reálnosti? Kdo ví, kde probíhá ona hranice. Sám bych mohl leccos doplnit, mým současným šéfem v zaměstnání je nakonec taky tramp…

Kromě tradičního každoročního ohně s vyhlášením výsledků schází se psavecká parta na Trapsaveckých slezinách. V posledních letech se ustálil jejich termín (začátek října) i místo konání (bývalá fara v Těnovicích na Plzeňsku). Každá slezina je tematicky nějakým způsobem zaměřená a tomu odpovídají i příspěvky, které autorky a autoři přivážejí s sebou a u podvečerního posezení je přednášejí. Dnes se vrátíme ke slezině z roku 2013, věnované žánru detektivnímu.

Jen dva autoři, tedy vlastně jen dvě autorky se mohou pochlubit čtyřnásobným absolutním vítězstvím v Trapsavci a ziskem čtyř Zlatých Trapsavců. Vlasta Aťka Hlavatá je mimo to se ziskem třiadvaceti cen od roku 1989, kdy bodovala poprvé v celkové tabulce na druhém místě.  Hned za Juanem, jehož životní cesta se s Aťčinou zkřížila také díky psavectví. A víte, kam vyrazili tihle dva nejúspěšnější autoři na svatební cestu? Samozřejmě na trapsavceký oheň. Několikrát už Aťka také přijala roli porotce soutěže. Úspěšná je jak v próze, tak i v poezii, ve které se jí daří přece jen více.