FOLKtime - Vaše brána do světa folku

(reportáž z koncertu Pavla Sedláčka a kapely Cadillac)

Film Miloše Formana Černý Petr z roku 1963 byl jedním z prvních počinů české Nové vlny. Forman, spolu s ostatními Báječnými muži a ženami, jak je nazývá Josef Škvorecký ve své knize, dával přednost nehercům. Ve filmu Černý Petr hrál vedle Ladislava Jakima a ještě vůbec ne slavného Vladimíra Pucholta dvaadvacetiletý malý hubený kluk drnkající na kolínské plovárně na kytaru a zpívající "nastydlým" tenorem o tom, že život je pes. Jmenoval se Pavel Sedláček a v té době už byl rok angažován v divadle Semafor. Píseň Život je pes pro něj napsali Suchý se Šlitrem a původně ironická zpověď puberťáka se stala jakousi hymnou generace.

Životopis Pavla Sedláčka je životopisem generace rockových hudebníků narozených za války a vstupujících na rockovou scénu koncem padesátých let. Sedláček se narodil v Praze na Pankráci v roce 1941 a dva roky poté přišel kousek vedle něj na svět blonďatý kluk jménem Michael. Tomu ale pak neřekli jinak než Miki a příjmením se jmenoval Volek. Koncem padesátých let dostal tuhle generaci rock and roll kopírovaný z rozhlasových stanic Radio Luxemburg a AF Munich na vzácné magnetofony a i na rentgenové materiály. Všichni muzikanti a zpěváci znali všechny, kapely vznikaly, fúzovaly i zanikaly. Sedláček vystudoval strojní průmyslovku a poté i ČVUT. V roce 1959 založil kapelu s názvem EP Hi - Fi, později Studijní skupina big beatu Pavla Sedláčka a hrály v ní takové osobnosti jako Pete Kaplan, Jan A. Pacák nebo Pavel Chrastina. Název big beat byl vlastně krycím názvem pro rock and roll. Všechna ta jména živořila bez jakéhokoliv povšimnutí médií, pro která byl rock and roll ideologickou diverzí kazící mládež. Jenže pánové Suchý a Šlitr udělali na tu dobu nezvyklý tah - v roce 1962 angažovali Pavla Sedláčka do divadla Semafor. V té době se na lístky do tohoto divadla stály celonoční fronty a písně Semaforu zněly často z rádia. Píseň z Černého Petra vyšla na desce (jako tzv. A Side, a jako B Side tam byla píseň Karla Gotta Sáně) a brzy ji znala celá republika. Z Pavla Sedláčka byla rázem veliká hvězda. Pak přišel rok 1965, kdy měl Sedláček před svatbou s kolegyní z divadla Evou Pilarovou. Bájná šedesátá léta, hájená dnes oficiálně jako léty svobody, vycenila zuby a Sedláček byl obviněn, spolu se svou matkou a Evou Pilarovou, z několika trestných činů, jejichž podstatou byl dovoz automobilu Fiat 1800 ze zahraničí. V systému, kdy se na automobil čekalo nejméně deset let, to byl zločin. Pavel Sedláček dostal nepodmíněný trest odnětí svobody, který si odseděl i při kopání uranu. Tahle životní etapa znamenala po návratu z kriminálu i odsun Sedláčka ze scény, protože na ní se hvězdně prosadil další "nastydlý" tenor Václav Neckář. Rock and roll byl mezitím převálcován Mersey soundem a hlavně Beatles. Krom zmíněné písně o tom, že vzduch je modrým nikotinem nasycen, zbyly z té doby pěkné nahrávky jako například Hey Paula s Evou Pilarovou, Penny Lane či autorská píseň Džbán, všechny samozřejmě již mimo sféru rock nad rollu. Na Pavla Sedláčka se pomalu zapomínalo a přišla normalizace. Sedláček účinkoval v kapelách Color Images, Expresion a později, v sedmdesátých letech, v kapelách Fontána (dříve Beatings) či Kroky Zdeňka Kalouse. Kdo si ještě pamatuje písně jako Míček Flíček či Hurá, hurá? Jenže Pavel Sedláček se nikdy nevzdal. Své technické vzdělání doplnil i vzděláním z oboru gastronomie a rock and roll hrál celou dobu jako svého koníčka. Byl u všech akcí týkajících se rock and rollu. Založil kapelu Cadillac, která hraje starou rock nad rollovou klasiku přes 18 let.

V současnosti je Pavel Sedláček majitelem tří prosperujících restaurací a každý měsíc hraje k tanci a poslechu v Kulturním domě Vltavská v Praze 7 s Cadillacem a hosty.

Do Vltavské jsem se chystal dlouho a 12. března se mi konečně podařilo dorazit. Stolové zařízení je rozděleno na kuřáky a nekuřáky a uprostřed je taneční parket. Na první pohled bylo vidět, že Pavel Sedláček má své stálé publikum, které s ním a s rock and rollem vyrůstá a stárne.

Kapela Cadillac je složena, s výjimkou vynikajícího mladého saxofonisty Tomáše Fraňka, ze samých "starých dobrých pák". Vynikající jsou zejména kytaristé Václav Šimeček a Richard Mareš. Tomáš Franěk později nádherně vystřihl Ječící saxofon, známou pecku legendárního Míly Růžka. Chvíli trvalo, než se na jeviště dostavil Mistr v džínsbundě, ale už po prvních taktech Písně Johny B. Good Chucka Berryho bylo jasné, že těch 67 let, které Sedláček v červenci oslaví, s jeho mladě znějícím a velmi dobře frázujícím hlasem nemá vůbec nic společného. Přes problémy se zvukem, kdy jedna bedna odmítala hrát a zpívat, páry zaplnily parket. Ten pravý rock and roll s "nemravným" zajížděním tanečnic mezi nohy partnerů a přehazováním přes hlavu vidět nebyl, protože tančící páry byly většinou ve zralém věku. Jenže na rozdíl od "Homolků" filozofujících u piva a přiblblých TV seriálů tihle "páskové a Kristýnky" dokázali tancovat téměř čtyři hodiny a vydrželi by i déle.

Sedláček to do nich pálil soustředěnou palbou: Look at that Cadillac (Brian Setzer), Hallelujah I love her so (R. Charles), Whole Lotta Shakin´Goin´on (Jerry Lee Lewis), Hey! Ba-Ba-Re-Bop (Lionel Hampton), Shake, Rattle and Roll (Charles E. Calhoun) a samozřejmě i legendární Rock around the Clock z roku 1954, která v podání Billa Haleyho zněla i ve filmu Džungle před tabulí (The Blackboard Jungle). Zněla i historicky první rocková píseň Rocket 88 zpívaná v roce 1951 Haleym. Rocket 88 byl název automobilu Oldsmobil, který měl 350 koní. Došlo i na velký Sedláčkův hit Tallahassee Lassie (dívka z Tallahassee, hlavního města státu Florida).

Koncert s přestávkami trval téměř čtyři hodiny a vystoupili i dva hosté. Prvním byl Mirek Hajšman, původem z Plzně, který účinkoval v řadě kapel, například v poprockové Aréně Zdeňka "Papina" Štencla. Mirek Hajšman není příliš známý, ale je to vynikající zpěvák, který legendární písněmi Blue Sued Shoes a Hound Dog rozpohyboval sál. Druhým hostem byl Jiří Šimák. Jiří Šimák měl přezdívku Bíbr, protože nosit vousy koncem padesátých let, to byla vzácnost. Stál u zrodu Crazy Boys a byl prvním zpěvákem této kapely, ještě před Miki Volkem. Později se přestěhoval, jako spousta dalších lidí, do emigrace, konkrétně na 27 let do Austrálie. Šimák je typem zpěváka shoutera (křiklouna) a vyniká vysokým řvavým hlasem, jemuž věk neubral na průraznosti. Krásně vystřihl Lucille a další rockové standardy.

Jenže vše končí a na závěr, krom opakované Look at that Cadillac, zněla v podání Petra Sedláčka Berryho Roll over Beethoven.

Vzduch byl trochu modrý nikotinem nasycen i v nekuřácké části, kde jsem jako bývalý silný kuřák seděl, ale tím vzduchem letělo heslo: "Rock and roll stále žije a žít bude!" Dodávám: "Na věky, amen!"