FOLKtime - Vaše brána do světa folku

(neoficiální křest CD Pavla Bobka Víc nehledám)

Pavel Bobek si splnil sen „který ani nedoufal snít“. Natočil desku s písničkami z repertoáru svého oblíbence, americké countryové legendy - Johnnyho Cashe, se špičkovými americkými muzikanty a navíc přímo v Nashvillu. V úterý 23. března některé z písní poprvé představil na koncertě v KC Vltavská. Dovolte mi osobní vzpomínku na koncert muže v černém, k jehož poctě byla deska natočena. Ano, milé děti, v dubnu 1978 jsem byla na jednom ze čtyř koncertů Johnnyho Cashe v Praze, ve Sportovní hale v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (dnešní Tesla Aréna na Výstavišti). Johnny Cash, jeho žena June Carter Cash, jejich rodina a doprovodná kapela Tennessee Three přivezli do znormalizovaného Československa písničky, které jsme znali zejména z alba Johnny Cash At Folsom Prison. Není proto divu, že hala pískala a bouřila při každé písni přesně jak vězňové ve Folsomském lapáku. Nakonec, byli jsme v tehdejší ČSSR vlastně také zavřeni a Johnny Cash přicházel ze svobodného světa. Závan svobody, dunivý Cashův hlas, jeho srdečné vystupování, upřímná vyznání a děkování všem, kteří pro jeho život a kariéru měli největší význam, na prvním místě své ženě June, to vše se tehdy nesmazatelně vrylo do mé paměti a srdce. Zároveň jsem také poprvé v životě viděla i promyšlenou a působivou hudební show dokonce s filmovou projekcí na velkoplošném plátně. Z koncertu vyšlo LP Johnny Cash Koncert v Praze - In Prague Live u Supraphonu a Československou televizí byl pořízen dvoudílný záznam, který zasvěceně komentoval právě Pavel Bobek.

Pavel Bobek se tehdy na americkém velvyslanectví s Johnny Cashem setkal osobně a dokonce si s ním zazpíval Sunday Morning Comming Down. A kruh se uzavírá. Známé Nedělní ráno nás vlastně vrací na začátek našeho povídání. Najdeme je také, spolu s dalšími třinácti písněmi, na nejnovějším CD Pavla Bobka Víc nehledám. A jak sám říká, i jeho posledním.

Na koncertě v KC Vltavská Pavel Bobek také vzpomínal na ty, kteří jej v kariéře ovlivnili, na přátele, kteří pro něj psali písničky a mnozí z nich už tu nejsou. A děkoval i přátelům, kteří jej po těžké nemoci vrátili na podia, pánům z Druhé trávy, zejména Robertovi Křesťanovi a Lubošovi Malinovi, kteří pro něj projekt z písniček Johnnyho Cashe vymysleli a zrealizovali.

Když Johnny Cash zavítal do Prahy v roce 1997 podruhé, podle vzpomínek účastníků koncertů již nebyl v takové formě jako při své první návštěvě. Ovšem jeho charisma na diváky působilo stále. Totéž můžeme říci i o Pavlu Bobkovi. Jakmile se objevil na podiu, aniž by ještě zazpíval jediný tón, přivítal jej dlouhý a upřímný potlesk zcela zaplněného hlediště. Již v první písni Má dívka N je sice znát, jak prodělané těžké onemocnění zanechalo stopy na jeho charakteristické barvě hlasu a pěveckých možnostech. Ovšem, jeho dar, cit pro přesvědčivé sdělení obsahu výborně napsaných textů, na které si Pavel Bobek vždy potrpěl, se neztratil. Energii do žil mu vlévá o generaci mladší výtečný a nástrojově variabilní Malinaband (Druhá tráva, bezesporu naše nejlepší skupina současnosti, a klávesy Ivo Viktorina). Podpořen vokálním kvartetem Pavlína Jíšová a přátelé, připomněl Pavel Bobek písně ze své padesátileté kariéry. Vždy s nadšeným diváckým ohlasem. Zpívá vestoje, občas vsedě, jak to náladám písniček i tělesné schránce tohoto „stárnoucího mladíka“ vyhovuje. Největší úspěch z první vzpomínkové série sklidila asi Dálniční hlídka, příběh dvou bratrů stojících na opačné straně zákona, a s elánem zazpívaný Zichův a Rytířův rockenroll Muž, který nebyl nikdy in z první spolupráce s Lubošem Malinou. Ten se zde, opět po letech, blýskl se saxofonem!

Pavel Bobek pak přivítal svého vzácného přítele a „předáka“ Druhé trávy Roberta Křesťana, aby mu přenechal podium. Výraz předák všechny pobavil, ale na Honáky se Druhá tráva nejspíš nepřejmenuje. Set z několika „křesťanovek“a dylanovek s instrumentálkou Nashville Skyline Rag a irskou May Morning Dew Druhá tráva v bluegrassovém obsazení uzavřela Dívkou ze Severu z Dylanovek. Na nové album Víc nehledám ji Robert Křesťan natočil znovu, v duetu s Pavlem Bobkem (originál Girl from the North Country zpívá Johnny Cash a Bob Dylan). Tak trochu jsem očekávala, že právě tento duet by mohl uvést i nové album, ale Robert Křesťan jej zazpíval sám. Pánové přechod k očekávaným „kešůvkám“ vymysleli originálněji. Druhá tráva se proměnila v Tennessee Three, spustila Folsom Prison Blues, nikoliv s mužem v černém, ale s Robertem Křesťanem. (Věřte nevěřte, tentokrát na začátku písně už nikdo nepískal, jak vězňové v lapáku či diváci na koncertě ve Sportovní hale!) Kdyby vás zajímalo, kdo hrál sóla a pověstnou „klapačku“na elektrickou kytaru, tak pan Luboš Malina, jehož banjo na Vltavské více odpočívalo. Seznamování s novým albem zahájila píseň Dokud budu žít (As Long As I Live), duet Pavla Bobka s Pavlínou Jíšovou. Na křest CD, zatím neoficiální, ten se chystá na duben, Robert a Lubošem decentně bouchli dvě šampáňa a cinkání skleniček v rukou všech zúčastněných muzikantů doprovázelo přání, aby se cédéčko posluchačům líbilo. Pavel Bobek jej divákům ukázal, ale hlavně, pokračoval v představování písní. K titulní Víc nehledám (I Walk the Line), asi nejslavnější z Cashova repertoáru, si text dovolil napsat sám. Následovalo Štěstí mé jsi ty (Happiness is You) a poslední, podobně jako na desce, zaznělo Nedělní ráno, které s Pavlem Bobkem zpíval Robert Křesťan. Špendlíček by bylo slyšet spadnout!

Koncert dospěl do finále, Houston, Můj rodný dům a Veď mě dál, cesto má, a mohutný aplaus zaplněného hlediště, v němž jsme mohli zahlédnout i známé tváře, vrátil Pavla Bobka na přídavky Ještě není tma s Robertem Křesťanem a Mé září s Pavlínou Jíšovou. Nadšení a poděkování a svou úctu Pavlu Bobkovi projevili diváci dlouhým potleskem vestoje. Standing ovation - odměna pro šťastného muže, který nebyl nikdy in a víc nehledá.

PS: Po třech krabicích s novými cédéčky se jen zaprášilo a na řadu z nás se už nedostalo.

Pavel Bobek	Pavlína Jíšová
Luboš Malina, který to všechno spískal	...a Robert Křesťan
„A tady je to cédéčko“ ukazuje Pavel Bobek,	Veď mě dál cesto má...
Luboš Novotný, Ivo Viktorín, Emil Formánek, Jakub Racek, Pavlína Jíšová, Adéla Lounková, Pája Peroutka, Pavel Bobek, David Landštof, Robert Křesťan, Petr Surý a Luboš Malina děkují.

Více fotografií z koncertu si můžete prohlédnout v albu Renaty Králové a pokud omluvíte můj rukotřas a nevadí vám nedokonalost videozáznamu, pět písniček najdete tady.

| Více...

Komentáře pro tento článek

Přidat Nový Hledat RSS

Přidat komentář

Jméno: Email:  nezasílat reakcezasílat reakce Název: Naše hlavní město  antispamová kontrola UBBKód:         -barva-světlemodráčernámodrárůžovášedázelenásvětlezelenáhnědátmavěmodráolivováfialováčervenástříbrnázelenomodrábílážlutá -velikost-drobnémaléstřednívelkéobrovské     Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

babka  - Zrcadlo, zrcátko   |88.101.243.xxx |07.04.2010 16:39:23 Paní Cashová má šest dcer. Ta v zákulisí knoflíky nepřišívá. Odpovědět

Slávka-vy-  - splněný sen   |62.209.192.xxx |07.04.2010 17:40:14 Díky za zprostředkování zážitku - vybavily se mi chvíle mých setkávání s písničkami Pavla Bobka a taky pochybnosti, které jsem měla, když jsem se doslechla, že točí nové CD. Ale když jsem teď "kešůvky" slyšela, líbí se mi moc. Některé sny se plní tak dokonale, že udělají radost i dalším lidem Odpovědět

Džexna   |Manager |09.04.2010 01:43:56 Doplňuji, že CD Pavla Bobka Víc nehledám bylo oficiálně pokřtěno včera, 8. dubna, v pražském Agharta Jazz Centru. A velmi se omlouvám za chybu, způsobenou zkreslenými vzpomínkami na články, které jsem tehdy četla. Ta společně zpívaná píseň na americkém velvyslanectví v roce 1978 byla Will The Circle Be Unbroken. Odpovědět Člen redakční rady

babka   |88.101.243.xxx |09.04.2010 17:28:23 Přejeme Pavlu Bobkovi platinovou. Dejte vědět. Odpovědět

Powered by !JoomlaComment 3.26

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."