FOLKtime - Vaše brána do světa folku

V sobotu 13. července se konal 11. ročník Zpívání nad Nežárkou. Vzhledem k nejistému počasí v kapli sv. MáříFeel Free to Use - Desperate Slut Begging for a Cockpornmobile Magdalény. Tento, málem už upadající, festival je druhým rokem pod křídly města. Pro nostalgicky vzpomínající, v termínu, kdy bývala Folková růže.

Program svými spirituály odstartoval pořádající X-tet. A to i s novým levým křídlem (z pohledu diváka). Novou "tetou" je Eva, poprvé zpívající bez textů. Ostatně, tety Vita, Lenka, Vendulka a strejda Štěpán nedali prostor k žádnému škobrtnutí. No - prostě to nebylo žádné Šepotání, ale Houpací síť (novinka) plná energie a radosti. To Hluboké nedorozumění nejsou jen ještě nepadesátníci. Kluci s kytarou, ale i Maruška a Eliška a jejich dynamický a malebný (Namaluj) tramp-folk. Škoda jen, že někteří lidé během jejich produkce odešli.

Co říci k Petře Šany Šanclové? Osobitá písničkářka, bravurně ovládající akustickou i elektrickou kytaru. Zaujala mne stylem ne nepodobným stylu Pavlíny Jíšové (s níž vystoupila později). Do textů se bylo třeba zaposlouchat a propojit se s jejím pohledem na svět. A třeba i zjistit, že jediným vánočním cukrovím Šany je vaječný koňak. Její pohled mne moc bavil. Cross Country - velmi dobře šlapající country v moderním hávu s místy velmi výraznou bicí složkou. Možná to byla práce jejich osobního zvukaře s tabletem. Hudebním motorem je Jiří Mašek, tím pěveckým Barbora Fialová s mistrně měnícími se polohami hlasu. Jolene v jejím podání vyvolalo to správné mrazení na zádech. Došlo i na nedvědovku Kohout. Způsob zaranžování by se Honzovi určitě líbil.

Báječné a půvabné vokální těleso Antikvartet si na hudební scéně získává stále větší pozornost. Batalion, Válka růží či Sanfranciský blues jsou už osvědčenými hity Dušana a Zuzany Vančurových, Magdaleny Jungwirthové a Štěpána Štrupla. 

Nejvyšší ligu na scéně folku hraje Spolektiv. Kapela, která má ve své historii více jak osmnáctiletou pauzu, pod vedením Jardy Hnízdila se "narodila zpátky na tento svět" a hraje jako když jim "hoří za patama". Jako řeka (vyjde na podzim na CD), která, doufám, ten správný oheň, co mají v sobě, neuhasí. I když Lezeš mi na nervy miláčku je pro mne velkou peckou, tohle umění mi určitě na nervy nepoleze.

Završení festivalu bylo v rukou Pavlíny Jíšové a Petry Šany Šanclové. Větříčku rozfoukaný, Já písnička či Blázen tančí dál - to přece každý zná. Bez pochyb (novinka, co nebyla třeba odpouštět). Obě dámy nepotřebují texty na papíru, vše si dobře pamatují. A víte proč? Pijí ten známý nápoj na čtyři písmena.

Celý den s lehkým vtipem moderoval Zdeněk Schwager. S ozvučením kaple si parádně poradili Pavel Jindrák a Lenka Effenbergerová. Fotky s laskavým svolením poskytl Josef Bohm.

P.S.: A kdo byste nevěděl, tohle všechno se událo v Jindřichově Hradci.