FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Festival Okolo Třeboně je festival mnohodenní a jednou z jeho součástí je i soutěž Houpací kůň. Soutěžící do ní vybírá z několika desítek přihlášených cca půl roku předem mnohačlenná skupina doporučovatelů dvoukolově, letos vzešlo šest účastníků a sedmý byl dílem hlasování návštěvníků webu festivalu. Doporučovatelé tentokrát vybrali skupiny, které shodou okolností znají i posluchači Countryradia docela důvěrně, buď ze soutěže o titul Talent Countryradia nebo z pořadu Folkmenu. Navíc k sobě i stylově sedly – žádné ostré střihy při změně kapely, ale také žádná nuda, každá skupina má svou tvář. Téhle v pravdě exkluzivní sestavě by to slušelo i nesoutěžně v roli hostů třeba na pódiu řevnického lesního divadla.

Celé to v 11 hodin v sobotu 30. června otevírala skupina Faux Pase Fonet. Jejich projev má drive a jisté napětí i v pomalejších skladbách, jsou zapamatovatelní a rozpoznatelní díky písním a díky pódiovému vystupování. Vrcholem vystoupení byla skladba Jeřabiny. Skupina MeziMěsto také neopomněla zahrát svůj hit Pozvi ho dál a předvedla trochu romantičtější podobu folku, mírně historizujícího, ne však historického. Třetí vystupovala skupina Terrakota – jak sami říkají „mladá skupina zkušených muzikantů“. Na vysvětlenou dodejme, že většina z nich pochází ze skupiny Sekvoj a z jejich projevu je ještě znát, že mají rádi Kameloty – to není nic ve zlém, ale prostě se mi takto nejlépe charakterizuje muzika, kterou hrají. Na muzikantech znát jistota desítek let na pódiu a vytvářejí i jakýsi spojovací můstek mezi melodickým folkem a trampskou písní. 

Dalším vystupujícím bylo Huménečko. Žertoval jsem, že s sebou na soutěže vozí cisternu s vínem, neb pocházejí z vinařských krajin, ale oni už to nemají zapotřebí. Zrají stejně rychle a dobře jako to víno. Jejich muzika má rockové názvuky, protože polovina muzikantů je z rockových skupin. Cimbál to vše ale usazuje zpět do folku a trochu i k folklóru. Vyplatí se vláčet s takovým nástrojem, protože u diváků (na Houpacím koni jsou porotou diváci) to takřka jednoznačně vyhráli.

Takřka říkám proto, že po nich vystupoval Pavel Čadek a Úcellová skupina. Pavel Čadek nehraje na kytaru, ale na violoncello, což jej samo o sobě činí výjimečným. Hraje na něj bravurně a druhé veliké plus jsou jeho texty. Vesměs veselé, mírně ironické, a i ty s jakoby smutnou náplní nakonec podá optimisticky, popřípadě až tak, že posluchač slzí smíchy (Nelajkla mi status). Pro mě vítěz (ostatně jako vždycky, kdy jsem ho slyšel), u diváků druhý.

Předposledním soutěžícím byla skupina Passage. Převedli celou škálu výrazů, asi nejvíce jim sedí spíše volnější písničky s nábojem v textu. Úplně na závěr byla ještě skupina Kupodivu. Také má zajímavost – nemá žádnou kytaru. Sestava klávesy, cajon, saxofon, baskytara a zpěvačka je ale posunuje spíše k jazzu nebo alternativě a někdy spíše do nočního baru po půlnoci. Ovšem do hodně dobrého baru. Trošku by to možná chtělo ubrat na meditativnosti , ale zatím ještě vždy znali mez, za kterou nejít, aby se posluchači nezačali koukat na hodinky.

Soutěž zvučil Josef Balcar se svým týmem, moderovala moje maličkost, díky patří Pavlu Barnášovi, jakožto duši celého festivalu a týmu kolem Notování (jmenovitě Kytka a Cimbura) za organizaci. Úplně „mimo soutěž“ poznamenám, že jsem viděl i páteční večerní vystoupení předloňského vítěze Houpacího koně na hlavním pódiu – byla to skupina Rendez-fou a trošku se na pódiu ztrácela. Jejich krátké písničky hrané v triu jsou skvělé do menších, klubových prostor.

Po nich pak šla hvězda večera – Ondřej Havelka s orchestrem Melody Makers a předvedli pečlivě nacvičenou šou z dvacátých až čtyřicátých let, včetně kostýmů a včetně vstávání sólistů při sólech. Trošku bylo znát úsilí, s jakým byl nacvičen a promyšlen jakýkoliv pohyb na pódiu, jakékoliv gesto, jakýkoliv vtip v průvodním slově. Některé triky se trochu moc opakovaly – odstrkávání od mikrofonu a podobně. V těch zlatých swingových letech to bylo upřímné a opravdové, na pódiu v zámecké zahradě to působilo trošku jako dobře vycvičený cirkus. Muzika se striktně držela dobových aranží, což je také trochu svazující. Nicméně šou to byla prvotřídní a diváci i posluchači spokojení.