FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Dvajaja

Dvajaja (s odznakem Folkového Pluháče na prsou) vyjadřují písněmi radost, folk je pro ně způsob života. Jezdí nejraději tam, kde je neznají a zvou je všude tam, kde chtějí, aby nepršelo. Radosti bylo dostatek, na scéně U lodiček je poznalo celkem dost lidí a... nebe bylo bez mráčku. Jako z krásné poezie.
Velké poetično se vznášelo i nad uskupením Lada & kapela. Jakoby jediný imaginární obláček toho dne. Co víc si v krásný den přát?
No přece tu největší poetiku v podání Karla Plíhala s doprovodem Petra Fialy. Perfektně a důmyslně propracované texty písní, jakož i tematicky navazující básně, kterých bylo... no, mnoho. Karel bavil i se bavil. Ne nadarmo zpívá "je to príma být mezi svýma".
I takový Petr Ovsenák a Malá Áďa (Áďa s úžasným a jemným hlasem) měl jako celek taky svou poetiku. Ostatně Áďa o ní zpívala.

"Přece mám dovolenou, tak obracím list..., odpočinek, relaxace" - zpívá Amazonka trio v jedné ze svých písní. (To je v Telči určitě téma pro hodně lidiček.) Z jejich tvorby vystupuje pocit souznění s myšlenkou, že při muzice se dá krásně odpočívat. Fakt to funguje.

Nathanika

"Nebudu lhát, muziku mám opravdu rád" - to je zase jeden z textů vícežánrové kapely Nathanika (tady to bylo asi reggae). Tím mi velmi promluvili z duše. No, kdo by při takových slovech si nechtěl dát pauzu od běžného života a jenom o něm poslouchat melodie. V této sestavě hráli nathaničtí naposledy.
Iranon má Mimoden, což je den, v němž nic nedělá. Nemělo by to tak v odpočinkových dnech být? V jeho písních jsou občas skrytá životní ponaučení. A přitom tak jednoduše vyjádřená. Tohle není písničkář do počtu. Měl by být vidět!

A večer na zámku? Samí krásní lidé. Ať v podobě Ivan Hlas Tria (s hity Slunečnice, Vyprávěj mi či Malagelo a vlastním smyslem pro humor) nebo pánů z Malina Brothers (s peckami A život běží dál, Ledňáčci nad Metují nebo Růže z Killarney a smyslem pro preciznost). S touhle muzikou se dá parádně odpočívat.
Přidám další hudební hádanku, na kterou si zkuste pro sebe odpovědět. Kdo z muzikantů z posledních dvou zmíněných kapel hraje na dekl od šuplíku?

Vlasta Procházka

Ty a My - hudební projev téhle kapely mi propojil témata pohody, poetiky a odpočinku dohromady. Působí jako klidná síla na folkovém rybníčku. Navíc jejich název má v sobě cosi spojovacího.
Vlasta Procházka se pokoušel propojit s diváky tím, že k nim šel blíž. Jenže mu přestalo hrát ukulele a tak se musel vrátit. Říká, že jim bude blíž alespoň prostřednictvím svých písniček. Když už tedy ze svých cest dorazil do Telče. Na nich mu vznikají ty jeho zvláštní texty (ten O zabijačce fakt stojí za to). A protože se letos na festivalu rozmohly zvláštní hudební nástroje, tak Vlasta umí na hubotrubku. 
Marie Tilšarová - ezoterická žena s nekonečnou zásobou energie zásobující posluchače, z nichž některé i roztančí. Což je taky způsob propojení, zvláště, když jsou tanečníci dva. Marie působí jako by přišla z jiné dimenze na planetu Zemi šířit radost.

Když se propojí muzikanti z Malina Brothers, Druhé trávy a Jeseníků, vznikne uskupení Luboš Malina jam. Po hudební stránce je to vlastně umělecké dílo, vážná hudba v moderním pojetí. Z klasiky zůstávají z nástrojů housle a kontrabas, které doplňují banjo, kytara a mandolína. Zajímavý počin.

Robert Křesťan & Druhá tráva spojuje muzikou své posluchače...no, kdo by to počítal, už dlouho. Na jejich vystoupení se sejdou vždy v hojném počtu. Jakož i tady. Jejich písně lze nazvat baladami ze života i o životě. Mnohé z nich jsou notoricky známé, například Kam složíš hlavu, Ještě není tma anebo Na španělských schodech. 

Prázdniny v Telči jsou způsob života, kde pohoda, poetika, odpočinek a propojení jsou v naprostém souladu. Kéž trvají napořád. 
To vše se stalo v údobí 29. července - 1. srpna. A protože trvají až do 11. srpna, podle vydání tohoto článku třeba ještě jejich část stihnete.

Foto: archiv Prázdnin v Telči
Luboš Malina jam: Vladimír Béďa Halm