V 80. letech (minulého století) brněnská skupina Poutníci přiblížila svým novátorským přístupem bluegrass široké obci našeho folkového publika. Oslovovala poněkud nebluegrassoými písněmi, v brilantní interpretaci charakteristické zdvojenými banji, mandolínami, kytarami, s údernou dvanáctistrunkou i nezapomenutelnými dvěma saxy, se střídáním tří barevně i výrazově odlišných mužských hlasů a charismatickým sólovým zpěvákem v čele. V roce 1987 vydali první velkou desku s názvem Poutníci.
Úspěchy i v zámoří ověnčená "zlatá sestava" se v roce 1990 do historie zapsala ještě albem Chromí koně, pro mnohé pamětníky doposud nepřekonaným. Po odchodu Roberta Křesťana, Luboše Maliny a Jiřího Plocka Poutníci pod stejnou značkou v obměňovaných sestavách natáčeli dál. Každá z dalších čtyř řadovek, poměřována prvními dvěma, potvrzovala potvrzené, neboť nic neztratili ze zpěvnosti písní a nástrojové interpretační brilantnosti. Ale chybění výrazné osobnosti
Křesťanova formátu časem odsunulo zájem o tvorbu Poutníků zpět do užší bluegrassové posluchačské obce. Mimo ni jsem často slýchávala: "Poutníci? Jsou dobří, ale už to není ono, už se nevyvíjejí?". V roce 2003, po šestileté přestávce, během níž se sestava výrazně omladila, nahráli CD Smích a pláč a pochybovačům ukázali, že to s těmi stojatými vodami tak docela pravda není. Své aktuální album pojmenovali téměř shodně jako to první, jednoduše . Copak asi chtěli tímto názvem v 36. roce své existence posluchačům naznačit?
Album se natáčelo v září a říjnu 2006 ve Vyšším Brodě ve studiu AV Servis za zvukové režie Honzy Friedla, pod aranžemi jednotlivých písní a hudební režií jsou podepsáni Poutníci sami. Nahrávala sestava v obsazení: Jan Máca - sólová šestistrunná kytara, doprovodná dvanáctistrunná kytara, kytarový syntezátor, mandolína, zpěv, Zdeněk Kalina - sólový zpěv (a na koncertech dvanáctistrunná kytara), Jiří Mach - sólový zpěv, mandolína, Peter Mečiar - banjo, elektrické banjo, dobro, pedálová steel kytara a Jiří Karas Pola - sólový zpěv, kontrabas. Již výčet použitých instrumentů v rukou mladíčků Honzy Máci a nejnovějšího člena Petera Mečiara napovídá, že se poutnická interpretace poněkud proměnila, ovšem na první poslech je neomylně rozpoznatelná, i volba repertoáru si zachovává charakteristické kvalitativní rysy.
Základním stavebním prvkem vždy byly, a na CD také jsou, napadnuté melodie. Z celkového počtu třinácti skladeb jich jedenáct napsal Jiří Karas Pola, dvě jsou převzaté od žijícího klasika americké country Krise Kristoffersona. Texty pocitové, příběhové a přemýšlivé dodali renomovaní mistři slov - věrný textař a někdejší poutnický spíkr Josef Prudil, hudební publicista a muž renesančních vlastností Milan Jablonský, pozadu nezůstali ani Karel Plotěný a Tomáš Choura. Jednou básní "přispěl" bard poezie 2. poloviny 19. století mistr Jan Neruda (jestlipak kdy tušil, že je v Americe tráva modrá), upravenou Jiřím Polou, který si také napsal jeden text přímo na tělo.
V pěveckých partech se střídají či doplňují tři barevně rozličné mužské hlasy: "Rodinné stříbro" - sonorní znělý bas Zdeňka Kaliny, v kontrastu k němu lyrický tenor hlavního zpěváka Jiřího Macha a zastřený chraplák Jiřího Poly s citem pro obsah a náladu písně, nejvíce se blížící autorskému zpívání. Aranže jsou i v detailech promyšlené a z koncertů víme, že pocházejí z vynalézavé kuchyně všestranného instrumentalisty Honzy Máci, všechny skladby jsou jako celek interpretačně precizní. Nepřeslechneme zvonivou i úsečnou mandolínu a výtečné dynamické zurčivé banjo Petera Mečiara, velkého objevu CD. Ovšem v polovině skladeb Peter obohacuje skladby o houpavé tóny dobra a v countryovkách se přidává i tajemný zvuk steel kytary. Hravá a vtipná sóla kytary Honzy Máci a jeho kytarový syntezátor, který nenápadně probleskoval již na minulém albu, s invencí podtrhují zásadní posun ve výrazových prostředcích kapely směrem k newgrassovým a countryovým vodám.
Dramaturgie zařadila na úvod čerstvou bluegrassovou odpichovku I železo se musí kout s Kalinou a Machem. Reminiscenci do ranného období Poutníků, Máš jen svůj plán, už kdysi Pola nazpíval s Fragmentem. Instrumentálka Waltz For Debbie se v ní objevuje jako vložená mezihra a působí tanečním rytmem kontrastně k textu o partnerském neporozumění. Hluboký hlas Zdeňka Kaliny jen podtrhuje temnost a zlověstnost Krásné barakudy (Killer Baraccuda) Krise Kristoffersona, tato píseň se objevila na LP Poutníci live z roku 1991. V novinkové Tak jsem se ptal si Poutníci odpovídají, proč ani po šestatřiceti letech nepřestávají pokoušet múzy. Kupodivu ji nezpívají dlouholeté opory Kalina nebo Pola, ale nepamětník Jiří Mach. Jiří byl matkou přírodou obdarován lahodně čistým jasným tenorem a především písně plné mladického elánu jsou pro něj jak stvořené (Má dívko, Velký vůz). Ale nejvíc mě přesvědčil prožitkem v citlivě zhudebněné Nerudově milostně obdivné básni Fata Morgana, v archaickém jazyce předminulého století. Pocitová Vlna za vlnou v Machově podání je básnickým secesním obrazem, možná více napětí by si zasloužila Šifra mistra Leonarda. Jiří Pola umí vystihnout sdělení písně, je uvěřitelný v autobiografickém úsměvném reggae Já stárnu či v posmutnělých Šatech na ramínkách o bolestném rozchodu s ženou. Zásahem do černého je druhá Kristoffersonova Poslední jízda (Casey's Last Ride) s lahůdkovou Mečiarovou steel kytarou a v Kalinovi našla ideálního interpreta. Ve svěží bluegrassovce Vítr vál, která CD optimisticky uzavírá, se sejdou všichni tři zpěváci a rozsvítí své hlasy i ve společném vokálu.
Booklet v základní bílé barvě nabízí všechny potřebné informace, autorství skladeb, texty písní a fota skupiny uprostřed trávy, kupodivu zelené. Poutníci děkují i řadě sponzorů, za jejichž přispění si mohli CD sami vydat. I to něco napovídá o Poutnících v roce 2006. Jakoby znovu stáli na startovní čáře. Na modré cédéčko typickou červenou stopou otiskli svou současnou podobu muziky bluegrassových nástrojů, dokázali skloubit své nejlepších tradice, interpretační um a zkušenost s nápady a svěžím projevem. CD Poutníci 2006 považuji za zprávu o současnosti skupiny, za zlomové vykročení vpřed a věřím, že kromě příznivců moderní podoby bluegrassu může album opět oslovit širší obec posluchačů folku a country.
, vlastním nákladem, 2006, celkový čas 42:57
I železo se musí kout, Máš jen svůj plán, Krásná barakuda, Tak jsem se ptal, Vlna za vlnou, Já stárnu, Fata Morgana, Má dívko, Šaty na ramínkách, Velký vůz, Šifra mistra Leonarda, Poslední jízda, Vítr vál
http://www.poutnici.cz/
Zadara CD drahý
Děkuju vám za poctivý zamyšlení, Miloši. Upřímně. ...
Folkový Anděl pro Roberta Křesťa...
Dobrý den, jen jsem chtěl posdílet letošní termíny...
Folkový Anděl pro Roberta Křesťa...
Přátelé, díky za to, že diskutujete, přijde mi to ...
Folkový Anděl pro Roberta Křesťa...
Je pravda, že nových objevů moc neznám, ale Marien...
Folkový Anděl pro Roberta Křesťa...
Pro mě se Druhá tráva dostala do žánru, který děla...
Folkový Anděl pro Roberta Křesťa...
Chápu Roberta Křesťana. Dokázal zase posunout Druh...