Trojice mladých hudebníků je podepsána pod albem , které koncem loňského roku vydali v Indies Records. Autorsky a interpretačně se tu střídají a v různých kombinacích vyskytují Žofie Kabelková, Ivo Cicvárek a Marcel Kříž. Obsahová a stylová syrovost, místy až hořkost a tragičnost některých písní tohoto alba zřejmě nepřekvapí u Marcela, drsného bluesmana schopného interpretovat i písně Toma Waitse, zatímco Žofie a Ivo se dosud prezentovali spíše tvorbou vycházející z poezie jemnější a hravější. Hned úvodní z patnácti zařazených písní nazvaná autorem hudby a textu Ivo Cicvárkem Fanatikům hovoří o agresi, xenofobii a páchání násilí; Ivo se při zpěvu doprovází na klavír, kterému výborně sekunduje příčná flétna Petry Klementové a violoncello Jany Havlové. Marcelovo Blues o pohřbu Libora M. (Teskný tóny vibrafonu/ A kontrabas jak tramvaj z předměstí/ Černobílá fotka stoletýho stromu/ A pod ní ve skle můra pro štěstí/ Stále delší zástupy sklopenejch tváří/ Čekajících na černý havrany/ A na vlastní stáří koncem září/ A na tesknej kornet mistra Kalvany) zpívá Žofie za doprovodu klavíru a sólující trubky Huberta Ratschkera. Marcel si pro sebe složil písně Z novin bezpečného města, příběh jak z černé kroniky, a Ostrava 23:15 navozující atmosféru jakéhosi neveselého flámu. A také příběh o plavovlasé dívce z bordelu Eden, který uložil do písně Ingrid, v jejímž doprovodu dominuje saxofon Antonína Mühlhansela. Jejich poslech mi nějak podvědomě evokoval vzpomínku na Vlastu Třešňáka, ale asi bych se o tom nezmínil, kdybych nezjistil, že i folkový expert Tomáš Pohl v souvislosti s Marcelovými písničkami a jeho zpěvu mluví o "třešňákovském štychu". Také o závěrečnou píseň alba se postaral Marcel, nazval ji Kolotoč a v závěru zpívá: Píši ti z války a zpoza valu/ Je to tu příšerné a plné deště/ Třesou se mi ruce od ran samopalu/ A mrcha šílenství je v neprůstřelné vestě. Doprovází ho především Ivo na několik nástrojů, z nichž dominuje akordeon, a v refrénu "Život je kolotoč točí se, nemá kam a nemá proč" se k Marcelovi společně se Žofií připojí i pěvecky. Z dalších písní Ivo Cicvárka bych připomněl Vítr, v níž se krásným zvukem prezentuje indická bambusová flétna Petry Klementové, nebo Listopad, píseň s textem vyjadřujícím jistou naději. Obě si zpívá Ivo sám, tu druhou velmi expresivně. Písničku Modrý z nebe se slovními hříčkami v textu složil Ivo pro Žofii, která ji zpívá pěkně odpichově za doprovodu klavíru, flétny, saxofonu a rytmiky. Autorsky i pěvecky se Ivo sešel s Marcelem na písni Potichu, písni plné tichého zoufalství a rezignace, kterou si s nimi zazpívala i Žofie. Ta si pro sebe napsala Podivnej valčík (Často tu se sebou tančím/ Podivnej nóbl valčík/ Libový hoďte psům/ Kosti nepřátelům/ Takovej podivnej valčík) a pro svůj zpěv zhudebnila Marcelův text Prostorem, neveselou výpověď o pokřiveném světě.
Nedomnívám se, že toto album bude pro jeho tři hlavní protagonisty nějakým zlomovým momentem, oni budou pravděpodobně pokračovat ve svých dosavadních aktivitách, ale ve studiu i na občasných společných koncertech mají příležitost ověřit si další možnosti své hudební tvorby.
Sdílet na...
|
Zadara CD drahý
Děkuju vám za poctivý zamyšlení, Miloši. Upřímně. ...
Folkový Anděl pro Roberta Křesťa...
Dobrý den, jen jsem chtěl posdílet letošní termíny...
Folkový Anděl pro Roberta Křesťa...
Přátelé, díky za to, že diskutujete, přijde mi to ...
Folkový Anděl pro Roberta Křesťa...
Je pravda, že nových objevů moc neznám, ale Marien...
Folkový Anděl pro Roberta Křesťa...
Pro mě se Druhá tráva dostala do žánru, který děla...
Folkový Anděl pro Roberta Křesťa...
Chápu Roberta Křesťana. Dokázal zase posunout Druh...