FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Před nějakými zhruba patnácti lety se mi dostala do rukou asi šedesáti minutová kazeta s Ryvolovkami, celá jen v podání Mikyho a jeho kytary. Nevím, jestli to byly pracovní nahrávky nebo snad podklad pro plánované natáčení, v každém případě to v době hlubokého socialismu byla velká vzácnost. Kromě tehdy všeobecně známých hitů (třeba Píseň šíleného hráče) na ní byly i písničky, které jsem nikdy neslyšela a možná už ani neuslyším, např. Bláznivý předjaří, Zvědavý blues, Kdo nám krade barvy nebo Nezvanej host. Kazeta šla z ruky do ruky a jak to u Emgetonek bylo běžné, brzo vzala za své.

O zhruba 5 let později jsem se dostala i na Hazard a slyšela tam některé písničky na živo od Mikyho, sem-tam i s doprovodem jeho momentálních hostů, ať už třeba brňáků nebo přímo Nezmarů. A musím říct, že to bylo skvělé - všichni Mikymu sekundovali s citem a nenápadně, leč účelně.

No a pak samozřejmě znám Ryvolovky v podání bezejmenných trampíků, ohníčkářů a jiných hudbymilců.

Snad pro tyhle staré zážitky jsem byla moc zvědavá a natěšená na CD Miky Ryvola & Nezmaři. Ale bohužel, i po několikerém poslechu musím říct, že jsem trošku zklamaná. Nezmarům samozřejmě nelze technicky naprosto nic vytknout, jejich vokály jsou skvělé, doprovod bezchybný, jenže mě v těch písničkách místy nějak chybí život. Chybí mi tam zasněné oči romantiků, chybí mi tiché broukání lidiček u dohasínajícího ohně, úsměv a radost z krásného počasí i smutek a nakřápnutý hlas tuláků, kterým se blíží konec víkendu?. Nezmaři odvedli výbornou práci, ale jsou možná až příliš dokonalí a vyzpívaní, občas se jim někam vytratila civilnost projevu a zbyla jen ta dokonalost. No a jinde zase (např. Fajnová země) je projev tak rádoby bodrý a uvolněný, že mi přijde až kolotočářský. A bohužel musím říct, že moje postřehy se týkají především zpěvaček.

Písnička je vlastně vyprávění - a já zpěvákovi spíš odpustím nějakou drobnou falešnost nebo lehce nedotažený ton, než studenou přesnou intonaci nebo projev, kterému nevěřím. Nic ve zlém, ale vždycky si raději poslechnu samotného civilního Mikyho nebo bandu nadšených vandráků, kteří písničku opravdu odžijí a procítí.

A ještě jedna výtka, pokud si dobře vzpomínám, Hoboes hráli maličko drsně a nádherně swingovali, tohle "houpání" mi u Nezmarů také trošku schází, ale možná už jsem velký puntičkář. A pak, nemůžu přece od Nezmarů očekávat, že by někoho slepě okopírovali.

Takže závěrem - pokud jste pamětník, máte dvě možnosti - buď budete srovnávat s Hoboes a pak pravděpodobně tohle CD až tak neobstojí, nebo jste pamětník-nadšenec a budete šťastný, že se konečně na trhu dostanou nahrávky s nezkreslenými melodiemi a texty. No a jestliže jste mladší generace, je tohle CD pro vás to pravé - uslyšíte profesionálně zahrané písničky, které okouzlovaly vaše rodiče a prarodiče, a já věřím, že okouzlí i Vás.