FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Konceptuální alba jsou v současné české hudební produkci poměrně ojedinělou záležitostí. Vesměs se objevují spíše v alternativnějších hudebních žánrech, zřídka pak už v populární hudbě a jejích odnožích. Jedním z takových retro počinů, který však precizním ztvárněním, autenticitou a osobitostí míří do budoucnosti, je album Bleděmodré město kapely Nevermore a týpka, vystupujícího pod pseudonymem Kosmonaut. Kolekci jedenácti písní spojuje leitmotiv města Brna, který se objevuje nejen v textech písní, ale i v reálných zvucích prostředí a na fotografiích Davida Konečného. Bleděmodré město je kolekce vyjadřující bytostný vztah k místům, s nimiž se nějak protnul život, současně ale jeho myšlenkový a hudební potenciál dosáhnul k zajímavým myšlenkám a poselstvím.

Nápad, vytvořit album inspirované Brnem, se zrodil v hlavě zpěváka Michala Kosmonauta Šimíčka, který se v bookletu vyznává z fascinace tímto městem. Kosmonaut je také autorem nevšedních textů Bleděmodrého města, na hudbě se autorsky podílela celá kapela v obsazení Štěpán Axman (baskytara, zpěv), Pavel Karas (kytary, zpěv, samply), Jakub Kočička (bicí, perkuse), Michal Kosmonaut Šimíček (zpěv) a Aleš Vosáhlo (kytary, klávesy, zpěv). Na albu účinkovali také hosté Pavel Zatloukal (zpěv), Libor Třeška (trubka), Lada Šimíčková (zpěv) a autentické zvuky města Brna.

Hudební i slovesný obraz Brna je v imaginaci Kosmonauta bohatý na prostředky, postupy a formy běžné v poezii. V úvodní písni Hlas je město personifikováno jako bytost, která „dýchá“, a ulice „teče a trhá břeh“. Křížení progresivního rocku s průzračnými a melodicky doslova opojnými refrény má kouzlo, jež umocňuje Kosmonautův dar vyprávět příběhy a zaujmout nečekanými asociacemi. Nejčastěji je vypravěčem autor sám, přičemž události ožívají v různých časech a na rozličných místech. Píseň Ztracené kostky LEGA je melancholickým ohlédnutím za krajinou Kosmonautova dětství, Bleděmodré město rozdmýchává půvabné mytologické motivy o dracích, kteří spí ve městě „v podzemí i v mracích“.

Většina písní je vyprávěna v první osobě, přičemž se mění situace a místa dějů: Počítání světla se částečně odehrává v bufetu Vesmír, hitový potenciál této písně konvenuje se skvělým textem, který se elegantně vyhnul populárním floskulím. Nádraží v textové rovině originálně pracuje s prolínáním časoprostoru. Píseň má i výstižné, netradičně pojaté ¾ metrum, které asociuje spektrum nádražních zvuků. Důraz na brilantní vokály je nejzřetelnější v písni Až sněhem, jež využívá bohaté vrstvení hlasů na způsob imitace. Časté využívání sborových vokálů je však záležitostí vícera písní, stejně jako instrumentálně zdařilé mezihry kratšího i delšího rázu, které vždy podporují atmosféru nahrávky a nejsou jen pro efekt.

Do konceptu alba se vešel i uhrančivý duet Dvě řeky, který si s Kosmonautem zazpívala Lada Šimíčková. Nádherný příběh Svitavy a Svratky se odehrává v konfrontaci s paralelou dvou srdcí, které rozděluje jen „teskný břeh“. Futuristické motivy se vrací v písni Nejsme sami, v níž se i zdařile rapuje. Závěrečná Duše s místy spojená je atmosférické vyznání se zajímavými postřehy o duševní energii, která po lidech zůstává. „V troskách domů po náletech, ve vzpomínkách, na portrétech našly lásku, usmíření“, sděluje v závěru symbolicky poslední píseň.

Bleděmodré město je album, o kterém by se dalo psát dlouho a nebylo by to nošení dříví do lesa. Jeho vizuální grafická podoba je vybroušená do nejmenších detailů. Fotografie podporují písně umělecky strhující vizualizací míst a dějů. Každá píseň v bookletu má GPS souřadnice, vedoucí na místo v textu zmíněné, nebo tam, kde je fotografie pořízená. Přívětivý humanitní rozměr má i fakt, že koupí každého CD přispívá majitel alba 30 korunami na sbírku pro holčičku s onemocněním SMA, která omezuje veškeré svalové aktivity. To jsou však přidané hodnoty, bez nichž hudba a texty Bleděmodrého města může fungovat přímočaře a přesvědčivě.

Čím déle člověk Bleděmodré město poslouchá, tím víc má pocit, že tady dlouho uzrávalo něco zásadního. Je to patrné v aranžmá, které je mimořádně vlídné ke všem songům a vyhovělo jejím specifickým potřebám (proto je antitetické zaměřovat se na konkrétní hudební styl nahrávky, jelikož celkový dojem je důležitější a vzpírá se škatulkám). Je to evidentní v precizním a čitelném zvuku, při kterém se myslelo na dobrou relaci hudební i textové stránky. Bleděmodré město disponuje nadčasovými a krásnými texty Michala Kosmonauta Šimíčka, které svou kvalitou přesahují město a jeho rezonanci a častokrát přicházejí do vyšších rovin věcí a jevů. Kosmonautův otisk vlastně najdete v každém skrytém koutu a ohybu tohoto prostorného alba.

Celek drží pohromadě naprosto fantasticky a jako ctitel konceptuálních nahrávek musím říct, že ani po mnoha desítkách přehrání celého alba, jsem neměl potřebu nějakou píseň přeskočit. Album Bleděmodré město kapely Nevermore & Kosmonaut považuji za jeden z nejvýraznějších počinů letošního roku. Kdo máte rádi fúzi inteligentního citlivého rocku, popu, folku s občasnými projektily velice pestré palety dalších hudebních žánrů, samplů, včetně zvuků z interiérů i ulice, které podtrhují realitu, jste u cíle.

Protože na nic lepšího zatím v letošní konceptuální české hudební sklizni nenarazíte.

---

---