FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Co vše se může v kapele změnit za čtyři roky? U mladoboleslavské Isary téměř vše a téměř nic. Porovnáním bookletů jejich debutového alba s názvem Na scestí a jejich druhotiny zjistíme, že co se týče personálního obsazení, zbyly v ní již jen dva základní kameny v podobě bratrů Šelemberků - Davida (kytara, mandola, zpěv) a Filipa (irské píšťaly, irská flétna, kytara, klávesy, zpěv). Post bubenický přepustil Tomáš Vydra Honzovi Pavlíčkovi (ten si přibral ještě akordeon), Markétu Rýdlovou nahradila Kristýna Tejnická, Rýša Novák předal baskytarové žezlo během nahrávání Marku Procházkovi. Aby byl výčet úplný, do uskupení přibyl Filip Machač, který se s kapelníkem střídá o mandolu a hraje na elektrickou kytaru. Kapela se celkově profesionalizovala, na novém CD je i méně hostů (přesněji řečeno jeden, a to Martin Jankovec na bodhran). Tolik k tomu, co se změnilo, ale co zůstalo? „Isarácký“ zvuk a duše kapely, texty Václava Pinkavy. Nahrávání probíhalo i tentokrát pod taktovkou Pepy Balcara ve studiu Sound24, kapela si však u nového CD smlsla na masteringu, který obstaral Karel Dřínek.

Láska, moře, smrt… a Jamie. Název CD charakterizuje jeho obsah, samozřejmě kromě instrumentálek, ale i z těch je tak nějak to moře cítit. Už z obalu je zřejmé, že si kapela dala na své zvukové „konzervě“ opravdu záležet. Vkusně provedená grafika, uvnitř s motivy moře, texty písní a také (což nebývá úplně zvykem, ale velmi to potěší) pár slov ke každé z písní či skladbě. Jedinou připomínku k obalu bych měl k velikosti písma a sladění grafiky a textu, kde na některých místech podklad ruší jeho čitelnost.

Album se skládá ze skotských a irských písní a tradicionálů, které do češtiny přeložil již zmíněný Václav Pinkava spolu s Davidem Šelemberkem. Písně se snaží reflektovat text a náladu originálu, což se jim povětšinou daří. Krásným příkladem takovéto písně je irský tradicionál The Parting Glass, v podání Isary Poslední sklenka, který posluchače přenese do irské hospody zhruba do páté-šesté hodiny (každý si dosadí svůj čas) ráno, kdy všichni již ví, že nad euforií z hudby začíná vyhrávat únava, a je čas jít spát. Vtáhnout do děje se daří i dalším písním, ze kterých čiší síla jejich příběhu. Jemné mrazení způsobí Králův šilink, hloubka příběhu o Lordu Franklinovi, beznaděj v Paddyho lamentu, smíření v Biscay Bay. Zvláštní kapitolou jsou písně, kde hraje prim zpěvačka Kristýna Tejnická. Má příjemný zvonivý hlas, který zaujme a je…jak bych to řekl…takový irský. Zvláště vynikne v písni Opustils mě navždy, Jamie, Roger ze Mlejna nebo již zmiňovaná Biscay Bay. Její hlas se příjemně doplňuje se zpěvovými party obou bratrů, kteří albu dodávají další barvy. Abych jen nechválil; jako na předchozím CD, i na tomto jsem objevil píseň, která mi příliš nesedla. Kapitán Glenn byl pro mě dlouho nečitelný, až při cca třetím poslechu jsem se dokázal soustředit na její příběh. Postupně jsem se snažil přijít na to, co mi vlastně vadí, a došel jsem k názoru, že to bude melodií původní písně, která dělí český text uprostřed vět na nelogických místech, a to dost často a třeba i u přívlastku (zrádný ___ kapitán, berberské ___ pobřeží) nebo tak, že odděluje poslední slovo věty (My z kraje dubna ___ vypluli). Tento jev pro mě působí velmi rušivě.

Pochvalu zaslouží obě instrumentálky, ve kterých se naplno projeví nástrojová vyzrálost a muzikantský projev nejen starých, ale i nových členů kapely, kde v Miller’s Groove krásně vyzní bezpražcová baskytara bývalého basáka Isary Rýši Nováka, v MG Set naopak dostane více prostoru po boku píšťal Filipa Šelemberka druhý Filip (Machač).

Druhé CD potvrzuje to, co se dalo už tušit u debutového kousku. Tedy to, že to se svou muzikou Isara myslí vážně, a proto si své zvukové „konzervy“ ladí do posledního detailu a posluchači nabídne příjemný poslech. Ve srovnání s předchozí plackou je tato více zvukově vyrovnaná, jak v mixu jednotlivých písní, tak i v jejím celkovém vyznění. Album nabídne mnoho barev, písně se neslévají do jedné „hmoty“, každá má svůj osobitý projev. Na druhou stranu ani žádná z nich výrazně nevyčnívá. Na albu nevidím nějaký prvoplánový hit, který by hned zaujal v dnešní době, kdy je hudba poslouchána spíše jako podkres, což však nutně nemusí být chyba. Album si prostě více vychutná pozorný posluchač, který si umí udělat čas na dobrou a zajímavou hudbu. Takovému posluchači nabídne CD Láska, moře, smrt… a Jamie spoustu zajímavých příběhů, neotřelých hudebních nápadů a radosti z muziky, kterou kapela Isara rozdává na svých koncertech plnou náručí.

---

---