FOLKtime - Vaše brána do světa folku

S Wabi Daňkem se znám léta, potkáváme se na Letné a vždy aspoň stručně pohovoříme. Jeho tvorbu mám rád od dětství a jeho písně znějí u našich oddílových táboráků nepřetržitě od dob, kdy byly novinkami, až dodnes. Líbí se mi moudrost a uvážlivost, která plyne z naprosté většiny jeho písní, včetně těch, které jsou míněny jako „ptákoviny“. Ocenil jsem k tomu v poslední době, že Wabi zůstal výrazově svůj i na projektech „cizích“, kde hostoval (naposledy album Blázinec), nebo na projektech sice svých, ale autorsky cizích (album písní „Skunka“ Jaroše). Ale on Wabi zůstal svůj i na projektu nejnovějším – Wabi a Ďáblovo stádo. Uvidíme, zda po této recenzi nepřejde Wabi na Letné na druhý chodník, až mě uvidí. Jeho kolega František Nedvěd o mě po recenzi jednoho jeho opravdu nepovedeného alba hovoří ošklivě kudy chodí už asi deset let.
Z hlediska zpěvu a výrazu odvedl Wabi standardní práci. Z hlediska muziky a aranží se zúčastnění pokusili odvést dokonce nadstandardní práci, a tak zvolili nestandardní nahrávací prostředí a podmínky (vysvětlují v průvodním slovu). A tady už je malý kámen úrazu – kromě ruchů by tato zvuková podoba mohla vzniknout klidně i ve standardním studiu. Koneckonců, Anetu Langerovou do srubu nedotáhli a nic se očividně nestalo. Nicméně je, spolu s Radůzou, příjemným osvěžením alba, ještě větším, než jsou moderní aranže. Vytknout desce a aranžím po hudební stránce se toho tedy nedá moc – muzikanti hrají, jak se dneska sluší a patří: moderně countryově (ne trampsky) a „tvrdě“, a tak vybrané písničky dostaly sice nezvyklý, ale vcelku slušivý kabátek (pokud tedy nejste tradicionalisti a hudební puristi). Síla Wabiho je pak právě v tom, že těm moderním aranžím v dobrém slova smyslu nepodlehl a dodává tak písním osobitou atmosféru setkání moderny s tradicí.
Velký kámen úrazu ale je, PROČ album vlastně vzniklo. Důvod vzniku sice zúčastnění také popisují na bookletu, ale přijde mi to jako hodně uměle vytvořená story: Ďáblovo stádo rozplétá tajemné příběhy o chtíči, vině a trestu… Kde je proboha chtíč v Samotě nebo v Hudsonskejch šífech? Je to prostě podle mě na téma desky málo. Jedině snad ta vina u Caseyho Jonese by mu dnes vynesla asi ztrátu prémií a přeřazení do dílen.
Situace je to totiž podobná, jako s nedávnými kamelotími ryvolovkami. Jakkoliv Kameloti tvrdili, že vybírali z asi dvouset ryvolovek, vybrali neomylně ty nejzažitější a nejoprděnější. Ty, které existují na desíkách desek a v desítkách verzí. Se kterými nebylo moc práce. A přesně totéž se stalo i na tomto albu. Všechny ty věci jsou k mání v původních a nejméně deseti dalších verzích, vesměs lepších, protože původnějších (pokud jste tradicionalisti a hudební puristi). Proč třeba Wabi ze svého repertoáru nepřispěl třeba Hejkalem, který by kritéria desky splňoval (a splňoval by i kritéria srubu, kde se natáčelo a počasí, při kterém se natáčelo???) a přitom není dosud nikde na CD? Místo toho přispěl Dawsonem a Šífama.
No, pro někoho, kdo o trampské muzice nikdy neslyšel, je to dobrá úvodní lekce do tématu. Vhodné zboží do stojanů s hudbou u benzínových pump. Pochybuji ale, že někdo, kdo má doma původní verze písní (a to bude takřka každý, kdo tuto muziku poslouchá) si dobrovolně pustí verze tyto.