25.01.2011 Prakomlaš (Miloš Keller) |
Recenze | |||||||||||||||||||
Pokud si pustíte jen krátkou ukázku z desky, tak řeknete, že posloucháme klasickou čistokrevnou rockovou desku se stylem tak z dobrých osmdesátek, a co že to tedy má dělat na folkovém serveru. Pokud známe vývoj kapely, víme, že se k tomuto zvuku dopracovala postupně, vývojem, patrným třeba při soutěžení na folkových festivalech – dnes tam již jezdí jako hosté. Oni by totiž dnes asi porotci měli k žánrovému vyhranění připomínky. Právě ten vývoj je ale úhelným kamenem posuzování tvorby skupiny, protože si členové neřekli při založení: „Budeme hrát jako….“, ale vskutku postupně a evolučně se nyní sami ocitli ve stádiu, ve kterém je slyšíme na deskách. A onen vývoj je jistě i příslibem, že až je stávající styl přestane bavit, nerozpadnou se a budou pokračovat po hudební cestě dál. A ta je třeba časem zase zavede zpět do folk(rock)ového rybníka. Důvod pro toto tvrzení by byl. Mrakoplaš na desce Děti této noci je totiž rockový až v druhém plánu. To první, jako celou deskou vinoucí se červená nit, je blues. Klasická dvanáctka, ale i „říznuté“ postupy převzatými z rocku. Kdyby to neznělo jako rouhání, řekl bych, že se Mrakoplaš podobá Vladimíru Mišíkovi a jeho muzice v těch nejlepších letech. Podobně jako v uvedeném přirovnání i Mrakoplaši dominuje zajímavě zabarvený hlas sólového zpěváka, kterým je vesměs autor většiny skladeb Pavel Lipták. Bluesovou atmosféru doplňuje v některých skladbách prvotřídní harmonika, kytary se blues podřizují, kde je třeba, ale ve stylově méně vyhraněnějších skladbách se odvážně spolu s bicími pouštějí na čistě rockovou parketu (Plakát). Pokud folkař vydrží poslouchat až do konce, najde i dva kousky pro sebe: titulní píseň a skladbu Na cestu. Jakkoliv jsem zde zmínil dva odkazy, vážící se k historii – blues a rock osmdesátých let - není zvuk Mrakoplaše vůbec revivalistický nebo vzpomínky vyvolávající. Zvuk skupiny je postaven na veskrze současném soundu a mimoděk tak je i dalším kamínkem do mozaiky, ukazujíc, že na základech rocku osmdesátek lze stavět dodnes. Méně už se tento odkaz projevil v poselství desky – v textové části. Album tvoří prostě 14 samostatných písní. Přitom právě forma blues-rocku s kořeny ve folku přímo nabízí sjednotit písničky nějakým tématem, názorem nebo dokonce poselstvím. Vztah dvou lidí, či přesněji vztah jednoho k druhému je v písních tak běžný, že už nemůže být jednotícím silným momentem. Není to však nepřekonatelná závada, spíše rezerva – ukazuje se tak prostor pro zaměření další desky. A vzhledem k tomu, jak zní tato, se na ni můžeme těšit.
Sdílet na... Kam dál? » Mrakoplaš se v boji proti Alzheimerově nemoci spojil se skupinou Isara (Martin Kalenda, David Šelemberk a FOLKtime.cz)» Mrakoplaš kontra Alzheimer na podporu výzkumu léčby Alzheimerovy choroby proběhne už podvanácté (Ricardo Delfino)» Koncert Songy z jedné i druhé kapsy (FOLKtime.cz)» Mrakoplaš vydává nové album o osobních radostech, pokřtí jej Jan Spálený (Ricardo Delfino)» Benefiční koncert Mrakoplaš kontra Alzheimer 2019 (Martin Kalenda)
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
Zemřel Karel Vidimský - Cimbura...
...včera se k Cimburovi vydala i Kytka, jeho žena....
Folkaliště: mé úplně první dojmy...
Byl jsem tam, slyšel jsem perfektní zvuk i muziku,...
Folkaliště: mé úplně první dojmy...
Jen prosím o trochu shovívavosti k Tesákovi (René ...
Folkaliště: mé úplně první dojmy...
Jinak , děkujeme za krásný článek a podnětné postř...
Folkaliště: mé úplně první dojmy...
Jen malý dovětek k malé scéně. Zde vystupují nejen...
Nejvyšší prkno pro Jarabáky
Vaši Jarabáci