FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Jan Řepka natočil CD Čistý byl svět. Celkem jsem se na album těšil, pro dvojici Nestíháme, jejíž byl Honza jednou polovinou, jsem měl (a mám) neutuchající slabost, a tak jsem si říkal, že dostanu další várku písní buď prostě melodických, nebo textově naléhavých, bezprostředně reflektujících pocity a problémy současného mládí, toho mládí, které alespoň občas a trochu přemýšlí nejen o konzumu a zábavě, ale i o sobě a o světě okolo. Na desce hostuje i Josefka Žampová, což posilovalo moje očekávání síly dua.
Moc se mi to nesplnilo. Připouštím, že bych mohl být namlsán písničkami a deskami Nestíháme, a že Honza Řepka je ve skutečnosti jiný, než se jevil býti v duu s Petrem Ovsenákem. Je možné, že desku slyší jinak někdo, kdo Nestíháme nezná. Já neslyším žádnou tak výraznou a silnou píseň, jako byly v repertoáru Nestíháme. To platí jak pro melodie, tak pro texty. Josefka navíc Honzovi vůbec nepomáhá, spíš ruší v hledání Honzova poselství. Jak je tedy možné, že jsem albu dal 9 bodů, tedy skoro nejvíce z toho, co se dává?
Ta hlavní síla desky je v hloubce ponoru. V komplexnosti a utříděnosti názoru na svět kolem sebe. Nemusím s ním mnohdy souhlasit, ale názor v písních je jasný, přesný a za sebou si stojící. Jsou patrné hodnoty, na kterých Honza Řepka staví. Pravda, nebude (a asi nemá) to s nimi lehké, navíc tyhle hodnoty asi nepovedou ani k žádnému zisku či zřetelnému prospěchu. V tomto kontextu se to „rušení Josefky“, jak o tom píšu v předchozím odstavci, mění na cílevědomou opozici, ne ale na opozici hádavou, nýbrž na opozici vstřícnou, oponující kvůli hledání a nacházení společného názoru a kvůli jistotě nalezeného. Nechci napsat, že Honza v písních medituje, na to má ještě moc brzo, ale určitě nadhazuje témata k přemýšlení a přemýšlí o nich nahlas. A zase – žádná velká témata o základní otázce života, vesmíru a tak, ale obyčejná vztahová témata soužití dvou lidí. Dokonce dvou lidí obecně, láska (jak by se nabízelo na první poslech) je v textech až v druhém plánu. A důležitý je zájem o toho druhého, zájem, zda on problém chápe, větší zájem, než mám – li jasno já sám. Pokud chcete číst o přesném praktickém opaku sobectví, čtěte Honzovy texty na desce Čistý byl svět.
Uznávám, že předchozí odstavec je dosti abstraktní, ilustrujte si jej tedy písněmi Ten vítr nechytíš, Jsem žena, Dnes jsem sám, Neopustíš mě ty – neopustím tě já nebo Po čem toužíš ty? Honza Řepka vyslovuje silný a soustředěný názor a přitom prostý – nepotřebuje se do ničeho stylizovat, nepotřebuje hrát rozhorleného muže, rozervaného básníka, nepotřebuje lacině vtipkovat. Tudy vede cesta našeho folku.