gototop
31.10.2008 Za plným žracákem (Jan Eret ­ Janek)    Tisk
Povídky

Slunce se právě rozhodlo proplížit se nenápadně jediným mraky nekrytým místem na obloze těsně nad obzorem, a než zmizelo, zlatě zazvonilo o bod, kde se sbíhaly koleje. Sice se neobratně prozradilo zábleskem v naleštěném kovu, ale já tentokrát nebyl ohromen touhle podívanou. Stál jsem neschopen slova a snažil se vstřebat příběh, který mi právě dovyprávěl tramp, pohublý jak nešťastně ženatý kamarád a sedící vedle mě na nádražním vozíku. Že ten příběh je pravdivý vím já, protože jsem viděl ty jeho ztrhaný rysy a unavené, ale šťastné oči. A vy mi věřte také, vsázím na to své body i se sadou pětisložkových vteřinových lepidel, které k těm botám poslední roky patří jako zubní pasta ke kartáčku. Mimochodem dost rychlý na namíchání pětisložkového vteřinového lepidla je pouze vítěz pistolnické soutěže Stříbrná teplota, který... Ale ne, to se dozvíte jindy. Teď poslouchejte tenhle neobvyklý příběh. Takhle mi ho ten zelený muž vyprávěl:

foto: Tony ©

Janek je tím sedícím kytaristou. Stojícím je
Hadži, další z letošních vítězů Trapsavce

foto: Tony ©

"Kdo má pravidelné příjmy, tak problém objemu svého žracáku na vandr neřeší. Já ale ten případ nejsem, žiju z ruky do huby a ještě ne ze své, a tak musím často v pátek vyrazit "na hyenu" se žracákem srolovaným do pouzdra na zavírací nůž... Má kytara občas kamarádům vynahradí snědenou konzervu, ale ani pěknou ryvolovku si člověk nad ohněm neopeče, takže má reputace začala pomalu ale jistě klesat na úroveň nenápaditých a po dvacáté druhé hodině i vulgárních přezdívek směřujících na mou osobu. Rozhodl jsem se tedy k razantnímu kroku. Opatřím si potravu na celý víkend sám a přímo. Pěkně čerstvou. A kamarádi budou jen závidět. Ale večer se podělím nejen o svou zásobu písniček, ale před tím i o vonící pečínku, gulášek nebo o cokoliv jiného.

Cesta za zdroje potravy nebyla jednoduchá, ale nakonec mě po pečlivých přípravách výzbroje, výstroje a vyřízení všech administrativních záležitostí dovedla až na místo činu. Cíl byl zřejmý a přímo přede mnou. Začal jsem pociťovat vzrušení, a i když tomu situace úplně neodpovídala, připadal jsem si jako pravěký lovec, jehož život závisí na jediném vrhu oštěpem. Mé zbraně ovšem byly trochu jiného rázu i ráže.

Poznal jsem obě dvě na dálku a blížil se k nim zprvu rázným krokem, potřebné zbraně připraveny v rukou. Už mi zbývalo jen pár metrů, ale najednou v mžiku zmizely každá v jedné díře. Tahle reakce mě dost překvapila. Projevila se má nezkušenost. Mám ale celý den před sebou. A tenhle víkend o chleba u kamarádů prostě žebrat nebudu.

Intuitivně jsem se hned kousek vrátil, schoval se a pozoroval díry. Postupně se z nich zase v celé své, byť trochu zablácené, kráse vynořily a vrátily se na místa, kde původně stály. Vzájemně se dotýkaly, jako by se o sebe opíraly. Ale to bylo jen zdání. Já jsem už věděl, že jsou ve střehu a připraveny při mém sebemenším pohybu zase zmizet.

Zamyslel jsem se a pokusil se z paměti vylovit veškeré poučky načtené v knihách E. Setona, K. Maye a v tátově zápisníku nalezeném v prachu na půdě. Mezi kamarády jsem známý tím, že se ke všemu stavím čelem a vrhám po hlavě. Tuhle situaci jsem tedy vzal jako výzvu, padl k zemi a začal se pomalu na špičkách prstů plížit kupředu. Takhle byl přeci zachráněnej Vinnettou. Tentokrát jsem se dostal dál. Chyběl mi skoro metr, když se situace zopakovala. Byly pryč. Ne, takhle by život náčelníka Apačů skončil dřív než tenkrát podrážka mé boty přivázaná vrbovým líčím. Musím na to jinak. Ale jak?

Uběhly dlouhé hodiny mých marných pokusů přiblížit se na dostatečnou vzdálenost a dostat se tak ke kýženému soustu. Vyčerpal jsem veškeré návody lesní, polní, luční i jiné moudrosti a zkusil i tiché našlapování Kožené Punčochy. Dokonce jsem využil zákeřné techniky vlčí matky Bílého tesáka při shánění potravy pro své nenasytné štěně. Vyklepal jsem svůj intelekt do poslední mozkové buňky, přesto neúspěch následoval zase jen další neúspěch. Poznal jsem, že proplížit se ostružiním a vyfotografovat zornici pasoucího se jelena evropského, a to na supermakro se stativem a časem deset sekund ze dvou centimetrů, je snažší úkol, než se dostat k těm dvěma. Unaven po posledním pokusu překvapit je slaněním z výšky propadal jsem depresivním myšlenkám prokopat k nim tunel a překvapit je zdola. Pod botou mi ale zvonilo kamenné, snad i žulové podloží, a tak se plamen mé naděje začínal nořit do černého inkoustu hladové beznaděje.

Ležel jsem špinavý a odřený dlouhým plížením ze všech stran přes všechny překážky a špínu, které tu v okolí bylo nemálo, když v tom mé přerývané oddychování přerušil známý Chlupáčův hlav. "Ahoj kamaráde, jak to jde, bude jídlo pro osadu?" smál se a dychtivě očekával odpověď. Musel jsem s pravdou ven: "Bylo by hned, žádný problém, ale nemůžu se k nim vůbec dostat," hlesl jsem smutně, "jak se k nim přiblížím, zajedou do těch děr po stranách. Já jsem prostě marnej."

"Ale, pravda, to jsem ti zapomněl říct, ale myslel jsem, že na to přijdeš," odpovídá Chlupáč. "Nahoře nad nimi je takový výstupek, na ten nalep žvýkačku a ony se vrátí. A pak je v klidu umyješ, nablýskáš, půjdeš vrátit šéfovi do kanceláře kýbl a hadr, zbraně, jak říkáš a on ti vyplatí peníze za tuhle brigádu. A pak si leť koupit to jídlo, budu čekat v posledním vagónu!" A opravdu. Žvýkačka udělala své a ony už se ani nehnuly, když jsem na nich drhnul zašlou špínu. Lov se podařil - vydělal jsem si celodenní brigádou peníze na nákup jídla."

...

Tramp dokončil svůj příběh. Ten vlak mu ujel. Přijížděl další. Zvedl se z vozíku, už jen mlčky mi stiskl ruku a koutky se mu zvedly do neznatelného úsměvu, když si přes rameno přehodil napěchovaný žracák a naposledy se otočil a vrhl nepochopitelně hrdý pohled na vchod do nádražní budovy.

...

Slunce už bylo hluboko pod obzorem. Kdesi v dálce už plameny jemně olizovaly vůni zlatavé pečínky, ve které se protínaly pohledy několika párů očí v kruhu sedících kolem. Kytara ten večer ke slovu nepřišla. V té samé chvíli se vlastní vahou odloupla žvýkačka a spadla na zem přímo před přilétajícího holuba. Obě naleštěná křídla nádražních dveří se dala do pohybu a tiše a bezmyšlenkovitě zmizela ve svých dírách.

____________________________
Jan Eret - Janek
3. místo v próze nad 23 let
Trapsavec 2008

 


Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."