gototop

FOLKtime - Vaše brána do světa folku

FOLKtime, folk, country, tramp, jazz, swing, rock, fejeton, reportáže, chat, inzerce, aktuality, rozhovory, recenze, MP3

03.10.2008 Soud + Nevilloní ballada do soutěže (Ondřej Jaroš - Višňák + Miloš Hlávka)    PDF Tisk Email
Povídky

Soud

Petr Jenč seděl ve své kanceláři a potichu, přesto však se zvláštním zápalem, sepisoval jakési trestní oznámení. Ze zamyšlení ho vytrhlo zaklepání na dveře. Než stačil cokoliv říct, vtrhli do kanceláře a Jenčovi spadla čelist; stáli před ním čtyři biřici a vysoký mnich oblečený v černé kutně.
"Jsi pan Z Jenče, zvaný Petr?" Zeptal se mnich pochmurným hlasem. Tázaný se vzmohl jenom na přikývnutí.
"Pak budeš muset jít s námi a něco nám vysvětlit. Jměte ho!" Rozkázal mnich biřicům.
"Dle paragrafu 17 trestního zákona mám právo vědět, z čeho jsem obviněn!" Zablekotal Jenč. Jeho námitky však umlčel jeden z biřiců železnou rukavicí a slovy: "Drž hubu!"
Silné paže biřiců vyvlekly zatčeného před budovu, nohy začvachtaly v blátě a do nosu udeřil neuvěřitelný smrad. Takový, který mají jenom místa bez kanalizace a který svědčí o tom, že všechny konečné produkty metabolismu lidí i zvířat končí na ulici.
Jenč byl uveden do nedalekého kostela plného lidí. Před oltářem stál široký stůl, za kterým sedělo několik vážně se tvářících mužů.

foto: Tony ©

Miloš Hlávka si od Draculei přebírá svoji
cenu za Nevilloní baladu do soutěže

foto: Tony ©


"Pane Petře z Jenče," povstal jeden z nich, "byla proti vám vznesena závažná obvinění a je na vás, abyste je vyvrátil. Nechť předstoupí první svědek obžaloby!"
Před obžalovaného se postavila žena, které z očí šlehaly blesky.
"Je to on!" Zavřeštěla. "To on za to může!" A propukla v hysterický pláč.
"Uklidněte se a vydejte svědectví!" Okřikl ji muž se zlatým řetězem kolem krku.
"Měli jsme ve skalách pod Borem u paty skály malou chyši, kam jsme se utíkali, když hrozilo nějaké nebezpečí. Jednou jsme se zde schovávali v zimě, když krajem táhly houfy Míšeňských. A tenhle netvor," namířila žena prstem Jenčovi na hruď, "tam za námi přišel, do nepohody nás vyhnal a chyši zbořil!" Cedila žalobkyně slova skrz zuby. "A jedno z mých robat se pak roznemohlo a zemřeloóó!" Propukla žena opět v pláč a v kostele zahučelo jako v úle.
"Můžeš nám vysvětlit, proč jsi této nebožačce zničil její úkryt?" Obrátil se na Jenče předsedající soudu.
Ten se chvíli zamýšlel a najednou si vzpomněl.
"Ano, ano," zazněla jeho slova pod kostelní klenbou. "Dotyčná černá stavba neměla v národní přírodní rezervaci co dělat a navíc narušovala intaktní vrstevní sled. V neposlední řadě taky zabraňovala archeologickému průzkumu lokality."
Písař, který celou při zaznamenával na pergamen, se zmateně podíval na soudce, kteří se netvářili vůbec duchaplně.
"Řekni to jednodušeji bez těch cizáckých výrazů!" Rozkázal předseda tribunálu tónem, který nepřipouštěl jakékoliv žertování.
"No, hrabali se v písku pod převisem,  což neměli a zničili tak vypovídací hodnotu střepů a kostí." Potil ze sebe Jenč.
Tribunál opět beze slova zíral, tentokrát ohromeně.
"Ty ve skalách hledáš kosti?" Otázal se jeden ze soudců tónem, který byl plný podezření.
"Ano," prohlásil sebevědomě souzený, "taková kost toho může hodně říct." V kostele zavládlo hrobové ticho.
"Nekromant!!! Černokněžník!!!" Ozvaly se výkřiky a mezi lidmi jenom šumělo, jak se křižovali. "Na hranici s ním! Upalte ho!" Zaznívaly z davu další výkřiky.
Předseda tribunálu povstal a zjednal si klid.
"Vězně předáváme k dalšímu výslechu Svatému Oficiu!" Prohlásil soudce, načež Jenč omdlel.

Když se probral, zjistil, že se nachází ve vlhkém a temném sklepení osvětleném loučemi. Petr Jenč byl připoután na skřipec a se zatajeným dechem pozoroval kata, který mu postupně ukazoval rezavějící nástroje.
"Vyznej se ze svých hříchů," vystoupil ze stínu mnich v černé kutně, "sic budeš litovat v den posledního soudu!" Výslech začal a písař na pergamen naškrábal první slova.
Jenč horečně přemýšlel, ale rovnice o mnoha neznámých měla pouze dvě řešení: spolupracovat, nebo trpět.
"Kdy jsi sešel ze stezky Boží!?" Vyštěkl nečekaně mnich a pokynul katovi, který otočil kolem.
"Ááááá!" zařval vyslýchaný a kloubech mu jen zapraštělo. "Když, když jsem začal jezdit s bandou těch zelenejch vagabundů!" Zařičel v bolestech.
"Z jakého důvodu jsi s nimi jezdil?" Nenechal jej oddechnout mnich.
"Kvůli té holce!" Potáhl Jenč.
"Zaprotokolovat!" Rozkázal inkvizitor a zároveň pokynul katovi. Sklepení zaplnil další bolestivý výkřik.
"Kvůli jaké holce?" Naklonil se inkvizitor těsně k Jenčovu obličeji.
"Jezdil jsem kvůli té holce a moc jsem o ni stál," zašeptal nebožák vyděšeně, "ale ona o mě ne, tak jsem se ji snažil aspoň?," nedopověděl a znovu popotáhl. Inkvizitor už už dával katovi další pokyn, ale mučený se radši s brekem vyznal: "Snažil jsem se ji znásilnit, ale ona mě zmlátila, bééé!"
Kat, písař a dva pacholci propukli v hlaholný smích.
"Neumí si ani chytit ženskou, chachacha!" Plácal se kat do kolen.
"Silentio!" Uťal je inkvizitor.
"Já jsem nikoho nezprznil," špitl mučený.
"Ticho! Mluv pouze jsi-li tázán," rozkřikl se inkvizitor a rozkázal písaři: "Zaprotokoluj: přiznal se k prznění panen."
"Zcizil jsi někdy něco?" otočil  se pak zpět k Jenčovi.
"Ne, nikdy!" Zakroutil horečně hlavou vyslýchaný.
"Lžeš! Kate," pokynul inkvizitor.
"Ne, ne, počkat, ukradl jsem v obchodě čokoládu a žvejkačky a už mě nechte, béééé!" Bulel Jenč.
"Zaprotokoluj, že zcizil předměty nedozírné hodnoty. Pokud jsem o nich ještě neslyšel, budou jistě velmi vzácné. A tebe," obrátil se zpět ke trosce na mučidlech,  "jen tak nenecháme."

"K čemu se ještě doznal?" Zeptal se soudce mnicha, který Jenče vyslýchal.
"K mnoha podivným věcem," zalistoval mnich pergameny, "třeba že jezdil vozem, který se pohyboval aniž by ho táhli koně nebo voli a přepadal spící pocestné, od kterých vymáhal jakousi daň za spaní v lese."
"Podivné, na exekuci ale stejně stačí to, že se veřejně přiznal k černé magii a nekromantii." Zamyslel se soudce.

Zmučeného Jenče vezli na káře ulicemi města. Byl v okovech, které mu rozdíraly zápěstí a místní lůza hrála oblíbenou hru zvanou "tref se odsouzenci něčím smradlavým a shnilým do hlavy."
Když kára přijela na náměstí, byl Jenč připoután řetězem ke kůlu hranice, herold rozvinul pergamen a zvučným hlasem začal číst:
"Zde přítomný Petr z Jenče byl soudem a Svatým Oficiem shledán vinným vůči morálce a Písmu a to z nekromantie, černé magie, prznění panen, lupičství, podvodu, neoprávněného vymáhání berně a křivopřísežnictví. Za tyto přečiny se odsuzuje k trestu smrti upálením!"
Ke hranici přistoupil kat s pochodní a mnich s krucifixem.
"Tvou hříšnou duši poroučíme Bohu!" Zaintonoval mnich.
"Kate, konej svou povinnost!" Rozkázal předseda soudu z tribuny. Kat přistoupil ke hranici a pochodeň přiložil k otepím klestí. Vyšlehly první plameny.
"Nic jsem neudělal, jsem nevinný!" Volal z hranice zoufale Jenč, kterého postupně zahaloval dým. Plameny postupovaly výš a výš.
"To bolí, pomóóóóc!" Křik zaniknul v záchvatu dusivého kašle.
"Ááááá!"

"Ááááá!" Petra Jenče probudil jeho vlastní křik. Nechápavě se rozhlédl kolem sebe. Byl ve své kanceláři  a pochopil, že se mu zdál jenom sen, ale živý a jakoby skutečný.  Opatrně si prohlédl zápěstí: po odřeninách od okovů ani stopy. Opatrně si ohmatal tvář: žádná zranění. Nohy, které mu už hořely na hranici byly také v pořádku.
Ze zamyšlení ho vytrhlo zaklepání na dveře, po kterém do místnosti vstoupili tři policisté.
"Pan Petr Jenč? Potřebujeme něco vysvětlit."
Jenčova reakce vyděsila jak policisty, tak několik náhodných chodců na ulici:
"Nééé, já už budu hodný!" Rozkřičel se, načež omdlel.

Poznámka autora: Veškerá podobnost s reálně existujícími postavami a událostmi je čistě náhodná! 

_________________________
Ondřej Jaroš - Višňák
2. místo v próze nad 23 let
Trapsavec 2008

 

Nevilloní ballada do soutěže

Sme u pramene, žízní hynem,
Pánbíčka berem do dlaní,
z nich za soumraku prázdnym kinem
trousíme věčný svítání,

co se zdá ovšem dávno marný.
Tudíž jak rajská hudba sfér
zněj nám sirény z hasičárny.
Ty hrajou pravdivě a fér

a my balady do soutěže
lepíme tak ňák nahonem,
než padne síra na protěže.
Viana pletem s Villonem,

Březinu zase s Borovičkou
či Tuzemákem z Božkova
a doutnák s rozsvícenou svíčkou.
Jó, doba už je taková

a všechno hustý jak tak mlha,
co zrána padá na Blata,
dokaď ji Kirill neroztrhá.
Svědomí samá záplata

přišitá krapet zkyslym vínem
vypitym s fízlem ve stínu.
Dál u pramene žízní hynem.
Co to tu teče za špínu...?

___________________________
Miloš Hlávka
2. místo v poezii oldpsavců
Trapsavec 208

 

 


Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
farář  - Re: Soud + Nevilloní ballada do soutěže   |78.108.96.xxx |03.10.2008 06:33:00
Miloši, dobře jsi to napsal!
Fant  - Re: Soud + Nevilloní ballada do soutěže   |86.63.204.xxx |07.10.2008 14:30:00
Nevilloní ballada je opravdu pěkná. Díky.

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."

 

Kalendář

<< Listopad 2022 >> 
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
  1 2 3 4 5 6
 7 8 910111213
14151617181920
21222324252627
28    

Přihlášení

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
FOLKtime.cz
 

Poslechněte si...

  • Country Rádio
  • Rádio Folk
  • Rádio Proglas
  • Rádio Samson
  • Rádio ČRo Olomouc