FOLKtime - Vaše brána do světa folku

zrovna ladili kytary a srkali grog z vojenských šálků. Byla letní noc, začínala neděle a měli moc dobrý pocit, šťastni ohněm, písní, řekou. Pojednou, ozářen plameny, stanul u ohně podivný mužík a řekl: „Zde kouří jen žháři, soudruzi! Rovněž plameny neodpovídají platným předpisům jak délkou, tak barvou a vůbec, otázka volného kladení ohně v lese jest problematickou. A vaše oděvy, váš vzhled, ale soudruzi,“ zde zdvihl káravě prst, „soudruzi, vy velice špatně demonstrujete obecně platnou představu občana zaslouženě odpočívajícího po cílevědomé práci pro blaho celku, jen pohleďte na vaši obuv. Není to trapné? Náš vyspělý obuvní průmysl dodává několik druhů polotěžkých, vzdušných turistických bot, a vy, soudruzi, vždyť vy používáte vyřazené vojenské výstroje. Co na to řeknou senzace lační pisálkové, kteří chtivě čekají za pohraničními hvozdy, co řeknou soudruzi, co řeknou? Že nemáte prostředky na řádné obutí. Ano, toho jsou schopni!“
Seděli kolem ohně a civěli na mužíka nechápavýma očima dítěte, kterému berou hračku. A mužík pokračoval neúprosně:
„Vaše košile jsou příliš zelené. Vaše šátky příliš žluté. Kytary příliš hlučné, mají též příliš mnoho strun. A proboha, co vidím, někteří z vás máte čepičky z maskované látky!“ Tu jmenovaní sňali maskované čepice a nenápadně je odhodili do nočního lesa.
„A přítomné soudružky, co to má znamenat? Nehledě na pozdní hodinu a nebezpečí, které skrývá noční les, jest přeci notoricky známo, že pobyt v přírodě nepřijatelnou měrou zvyšuje sexuální cítění, zejména u mládeže předvojenského věku!“ Tu se dívky začervenaly a chlapci předvojenského věku sklopili oči.
„Máte vy vůbec,“ řekl potom mužík, lišácky mhouříc levé oko, „máte vy vůbec příslušné potvrzení o absolvování přezkoušení z pobytu v přírodě, uschopnění opatřené razítky stvrzujícími řádné navštěvování školení o morálně nezávadném přístupu ke vztahu mezi mužem a ženou v polních podmínkách, včetně průkazky svazu mladých, uvědoměle přírodu milujících chlapců a dívek, nemáte, což?“ řekl a labužnicky se přitom rozchechtal.
Chtěl asi pokračovat, ale plavovlasý chlapce odložil kytaru, vstal a tiše řekl ke svým kamarádům: „Dejte mi už ten provaz!“
Potom se do ticha, přerušovaného jen raketami jisker a tíknutím probuzeného ptáka, ozval krátký, zvířecký skřek mužíka, kterého plavovlasý chlapec s bezelstnýma očima plnýma slz oběsil na borovici.

---