|
Povídačky
|
 Na Jarret jezdím nejradši do Liberce. Přemýšlím teď, čím to je: některé kapely jsou prostě možná mnohem víc než jiné spjaty se svým domicilem. Možná to je slyšet. Mnohem víc než slyšet. S Jarretem jsem v Liberci zažil skutečně famózní koncerty, ale vždycky to bylo v krásné sudetské budově v Lidových sadech, ať už ve velkém sále nebo v Experimentálním studiu. Tentokrát hráli v divadle, přesněji v Malém divadle. |
|
Povídačky
|
 Máme den po 28. říjnu a pár dnů před Dušičkami. Venku před chvílí dokvílel orkán Herwart a za dveřmi se usazují vločky prvního sněhu sezóny. Pravá chvíle zavzpomínat na léto. Na prázdniny. Na Folkové! Reportáž z Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou jste měli v podstatě on-line od kolegy Freda Vodňanského, což bylo naprosto skvělé a dalo mi to (domnívám se) možnost, abych si své pocity nechal nějakou chvíli uležet... |
|
Povídačky
|
 Začnu notoricky známým faktem: Mohelnický dostavník začíná v pátek soutěží kapel. Soutěž začíná brzy; hned po úvodním ceremoniálu, který probíhá přesně v 16.00. Jednou jsem ji viděl celou. Jednou (loni) většinu. Jinak zpravidla něco mezi půlkou a posledními tóny. No a letos vůbec nic; bylo to v práci hodně zběsilé. Zato mohu konečně skromně odhalit: byl jsem to já, kdo přivezl do Mohelnice suché nebe... |
|
Povídačky
|
 Na milém rodinném festivalu Folková růže byla v posledních letech, kdy jsem tam jezdil (loni jsem nebyl) jedna trochu nepříjemná závada. Na třetím nádvoří, kde se konají hlavní koncerty, byl jeden jediný stánek s občerstvením, který si byl této jedinečnosti zatraceně dobře vědom. Obsluha byla nepříjemná a velmi pomalá, ceny vysoké, nabídka nic moc. I říkal jsem si... |
|
Povídačky
|
 Na festival Hradecký slunovrat jsem se vypravil podruhé, takže jsem do jisté míry věděl, co mám očekávat. Příjemné kulisy „festivalu na zámku“. Akci s více pódii. Otisk vkusu dramaturga a šéfa Slunovratu Vaška Műllera. Z toho vyplývající značnou nadžánrovost... |
|
Povídačky
|
 Kdybych učil mladé adepty, jak co nejlépe napsat reportáž do FOLKtimu (už jsem to, mimochodem, nabízel), určitě bych zmínil, že to, co mimo jiné odlišuje slušnou reportáž od slušné školní slohové práce, je její začátek. Že nemusí psát, kdy a kde si všimli, že koncert bude, jak se na něj strašně těšili, komu všemu to řekli, ani jakým autobusovým spojem se tam vydali. Že je nejlepší začít tak nějak zprostředka. Něčím nečekaným. No vidíte, a teď se tomu zcela zpronevěřím. |
|
Povídačky
|
|
 Máte prosinec, nebo leden? Pojďte se mnou do půlky listopadu…
„Budeme křtít naši desku v menze, tam kde jsme začínali,“ okomentoval dost nezvyklé místo pro koncert velký boss Bonsaie č. 3 a celého večera, který se právě chystám popsat, Vašek Koblenc. Sálek s nevhodným tvarem i všelijak nepříhodnými vestavbami hrál péčí zvukaře Karla Dřínka jak z praku, nestačili jsme se divit.
|
|
Povídačky
|
|
 Moji milí čtenářové, nevím, jestli čtete tento text v roce končícím šestnáctkou nebo sedmnáctkou; já jsem ho chtěl dopsat a uklidit ze stolu v každém případě ještě před Novým rokem. Jak je mým – spíše nedobrým – zvykem, podíváme se poměrně hluboko do podzimu 2016, na velkolepé a úžasné koncerty, jejichž společným jmenovatelem je krásná nová placka nebo nějaké kulaté číslo. Vzpomínání jsem tentokrát rovnou rozdělil na dva díly...
|
|
Povídačky
|
|
 Jako turné „Vandrovali hudci 2016“ tuto šňůru uvádí na svých stránkách Vlasta Redl, zatímco na webu Hradišťanu stojí u příslušných koncertů „+ Vlasta Redl s kapelou“. Je to určitě jedno: šňůra společných vystoupení Vlasty Redla & Naší nové kapely a Jiřího Pavlici & Hradišťanu, která odstartovala loni v únoru u příležitosti dvacetiletí jejich slavné společné desky
|
|
Povídačky
|
|
 No, a jsme v červnu - to jsem si řekl, že se podívám na dva festivaly, na kterých jsem ještě nikdy nebyl: Hradecký slunovrat a Jablonský medvídek. Na Hradecký slunovrat (24. – 25. 6.) jsem se nesmírně těšil a (přesto!) jsem nebyl ani v nejmenším zklamán. Vašek Müller si na hranici severní Moravy a Slezska vytvořil svébytný festival (letos už 3. ročník) – z folku si vzal hlavně jeho modernější a do určité míry i mladší část a roztáhl se i do rocku, alternativy a možná leckam jinam.
|
|
Povídačky
|
|
 Teplé dny babího léta zmizely v nenávratnu a mizet mohou také některé vzpomínky a zážitky z letních festivalů; nejvyšší čas si trochu zavzpomínat. Vezměme to proti proudu času. Mohelnický dostavník – to je vždycky radost na konci léta. Letos byl pro mě krásný tím, kolik návštěvníků se tentokrát do Městských sadů v Mohelnici vydalo, počasím, které dovolilo (podruhé za dobu, co na Dostavník jezdím) cachtat se v místním koupališti, nebo všemi těmi svými tradicemi a obyčeji…
|
|
Povídačky
|
 V tak trochu vílím (nebo vílovitém?) úboru s červenými korálemi na krku se s mírným zpožděním postavila Martina Trchová proti zaplněné a natěšené Malostranské besedě. Spolu s ní ovšem i její Trio, které se v průběhu večera rozdělilo na mlčenlivé (bubeník Petr Chlouba) a drsné (kytarista Partik Henel a kontrabasista Radek Polívka), kteří protagonistku svými výroky rozhodně nešetřili („my nejsme žádná tvoje skupina…“, „kdybych věděl, že... |
|
10.12.2015
Co jsem slyšel na podzim
Napsal uživatel Tomáš Hrubý
|
 |
 |
 |
|
Povídačky
|
|
Já vím, podzim ještě nekončí. Měl bych napsat spíš Co jsem slyšel v létě (ještě to udělám; zavzpomínáme si). Ale teď zrovna se všechny ty okolnosti, co mi bránily psát tak hodně, jak bych chtěl, natočily příznivým směrem… tak co bych nesdělil, co všechno jsem slyšel (no, úplně o všem, co jsem slyšel, to zase přece jenom nebude) doteď. A začnu od těch nejnovějších zážitků, dokud jsou ještě čerstvé.
|
|
Povídačky
|
 Poslední, pátá, Lucerna na počest 55 let zakladatelů českého folku, opět beznadějně vyprodaná. Na pódiu se před začátkem (stejně tak i o přestávce) promítají fotky z celé této neskutečně dlouhé doby, veselé i dojemné. „Dnešní noc nebude krátká" – žijící klasik Jiří Tichota parafrázuje hned zkraje večera jiného klasika a tímto výrokem nám sděluje, že jeho kapela oslavu rozhodně neodflákne. Před námi jsou čtyři hodiny vokálních hodů, silných textů, dávno neslýchaných hitů, překvapení s hosty i bez nich, |
|
30.09.2015
Charlie McCoy znovu s Druhou trávou
Napsal uživatel Tomáš Hrubý
|
|
|
|
|
Povídačky
|
 „Já vím. Ale my jsme chtěli do Besedy kvůli atmosféře," říkal mi kapelník Luboš Malina, když jsem se divil, proč Druhá tráva svůj zářijový pražský koncert neumístila do větších prostor. Samozřejmě jsem tomu rozuměl, i když mně bylo líto, že koncert nemohlo slyšet více posluchačů. Nejen že RK & DT zase tak často v Praze nehrají, ale navíc měli úžasné hosty: kromě Katky García a Stana Palúcha i hosta nejvzácnějšího, Charlieho McCoye. Čtyřiasedmdesátiletá legenda, vrcholný hráč a otec countryové foukací harmoniky byl zase po čase v Česku na krátké, pětikoncertové šňůře. |
|
20.07.2015
Festivaly léto otvírající
Napsal uživatel Tomáš Hrubý
|
|
|
|
|
Povídačky
|
|
Dnes ráno jsem dopsal pro Jihočeský (Českobudějovický) deník reportáž z Okolo Třeboně, měla velikost sloupku zkráceného o inzerát. Nejdřív jsem do ní napsal všechno možné a pak jsem to zase postupně mazal. Mám teď totiž zánovní stolní počítač, který je skvělý v tom, že místo chrochtání bleskově pracuje, ale z nějakého důvodu nemá jeho word funkci Počet slov... Zbylých, nevyškrtaných 1950 znaků si, předpokládám, budete moci přečíst v rubrice Vyšlo jinde (nevím, který z těchto článků bude vyvěšen dříve...) a teď chci využít dobrodiní neomezujícího webu a ještě o doznívajícím hudebním
|
|
Povídačky
|
 Ve chvíli, kdy píši tyto řádky, začíná (astronomické) léto 2015 a může se tedy zdát nesmyslné se nějak příliš zabývat deskami, které vyšly v roce 2014, přesněji řečeno soutěží – nebo z mého pohledu lépe hrou – která tyto desky stručně až nejstručněji hodnotila. Jenže: dovolte mi připomenout, že Bodování desek 2014 skončilo až v březnu 2015 a k záležitostem důležitým stojí za to se vracet i později. Já jsem velmi rád, povděčen a snad i hrd, že tento hudební web Bodování desek pořádá, myslím, že je to jedinečný prostor pro představení co největšího množství vycházejících alb a pro – byť |
|
02.07.2015
Petr Linhart: S Rozhlednou na vodě
Napsal uživatel Tomáš Hrubý
|
|
|
|
|
Povídačky
|
|
„Jestli teď hned neskončíme a v devět hodin budeme ještě na pódiu, tak přijde Jazzová policie," vyhrožoval posluchačům i sobě Petr Linhart. V klubu Jazz Dock, který si on – nebo možná spíše hudebníci z jeho kapely 29 Saiten – zvolili pro křest alba Rozhledna, je totiž takový podivný obyčej. Stíhají tu dva koncerty za večer (za dvoje peníze), první z nich začíná v sedm a před devátou už druhá kapela mlsně kouká, kdy jí předchůdci uvolní pódium. Petr Linhart & 29 Saiten ale skončili a odešli, takže nevím, jak to tam s Jazzovou policií chodí. Pominu-li poddimenzovanost prostoru pro účel křtu zmíněného alba (nejen, že nebylo kde sedět, ale skoro ani stát), jedná se sice o místo pro hudebního našince trochu nezvyklé, ale s atmosférickým prostředím prosklené budovy v podstatě na vodě, naproti Dětskému ostrovu, kolem klubu projížděly lodě do zdymadla... A Petr Linhart se svými písněmi se do tohoto prostoru – navzdory obavám, které jsem zaslechl – hodil
|
|
22.06.2015
Folk ve Vysočanech
Napsal uživatel Tomáš Hrubý
|
|
|
|
|
Povídačky
|
 Ať si kdo chce co chce říká, já tvrdím, že když se v jednu chvíli konají v jednom nevelkém městě dvě folkové (tedy na stejné publikum cílící) akce, je to ohromná (a docela častá) chyba. Z určitého úhlu pohledu můžeme za nevelké město považovat i pražskou čtvrť Vysočany – podle Wikipedie zde žije asi 15 000 obyvatel. Ale ano, vím, že v rámci velkoměsta se to tak docela nepočítá. Ale stejně – když člověk poslouchá časté (a často oprávněné) nářky nad slabými návštěvami výživných akcí, tak si říká – proč se vlastně jejich pořadatelé nezajímají, kdy a co se plánuje v sousedství...? |
|
29.09.2014
Já a festivaly druhé půle srpna
Napsal uživatel Tomáš Hrubý
|
|
|
|
|
Povídačky
|
 První navlhlý festival se konal už v půli srpna: Janouškovo Ústí, v současnosti – podle místa konání – zvané taky Muzikanti v Cakli. Byl jsem – velmi částečně – u toho, protože mám poblíž Ústí nad Orlicí půlku chalupy. Tato geografická blízkost je jedním z důvodů, proč mám tento menší festival rád a snažím se na něj čas od času dorazit. Dalším důvodem je jakýsi pocit sounáležitosti: poprvé jsem tam pracovně zavítal v půli 90. let, když podtitul (a místo konání) festivalu byl ještě Muzikanti na plovárně. |
|
|
