Podučitelé a čeledíni

Zajímavosti

16.06.2014 Podučitelé a čeledíni (Tomáš Pohl)

Název článku jsem si vypůjčil ze dvou zdrojů. Výraz „podučitel“ užíval pan profesor Václav Černý ve svých pamětech, výraz „čeledín“ užívá pan režisér Jiří Menzel. Ani v jednom případě nejde o pohrdání těmito důležitými a namáhavými profesemi, oba klasici chtěli vyjádřit povahu.

Nevím, zda jsem v tom sám, ale podle mého soudu obecná úroveň populace v naší vlasti je rok od roku horší. Z mých zkušeností vyplývá, že mladí lidé prošlí vysokou školou se ve většině neumějí vyjadřovat. Hlavním důvodem je, že jim rodiče nečetli, protože sami nečetli a děti proto neměly důvod číst. Chybí slovní zásoba, spojka je u budoucího soudce nebo advokáta nahrazena výrazem „jako by“. Asi bude i chyba ve vzdělání. Školství v naší vlasti od roku 1948 dostávalo ránu za ranou. Generace mých dědů studovala latinu, řečtinu, logiku, klasickou filozofii, a to prosím již na střední škole. Jenže tato generace už pomalu odešla.

Před rokem 1989 byl náš národ propagován jako národ lidí vzdělaných, stojících každý čtvrtek ve frontě na knihy. Jak napsal Vladimír Merta: „…stojíme ve frontě na Seiferta, tak jako na kotlety“. Po roce 1989 nastala masáž vedoucí k pohodlnosti, vymývání mozků. Jednostranné sledování bulvárních médií odsouvá na odstavnou kolej jiné problémy, než je zjištění, že nějaká tzv. hvězda vyrazila bez podprsenky, když si šla koupit za peníze bohatého fotbalisty, který nedá dohromady souvislou českou větu, kabelku za sto tisíc korun. Lidé umírají v Africe, na Ukrajině i jinde, ale opět slovy klasika, Honzy Buriana „tady se nic neděje“. Neděje? Z člověka se stává dav slepých a hluchých, dav čumilů na PC hry, dav poslouchající bezduchou a šmíráckou hudbu, dav volící figury vydávající se za osobnosti, neplnící sliby, kterými nalákaly dav. Nic nového pod sluncem.

Někdy mám pocit, že se vrací doba starého Říma, plného hédonismu a pýchy, končící nájezdem těch, co měli hlad a touhu zabíjet. Někdy se říkalo, že politika sem nepatří. Tohle říkat je zbytečné, protože politika vše prostupuje, a i když zavřeme oči a ústa, je tady. Myslím si, že folk, žánr „malý, ale náš“, by měl pomáhat k lásce k rodnému jazyku a měl by lidi sbližovat, ale bez užití obvyklých frází, že jsme všichni srdíčkáři a tvoříme kamarádský kruh. Houby, tak to není, ale aspoň, slovy mého milovaného Bulata Šalvoviče „malá kapela naděje pod taktovkou lásky“. Jinak nás všechny ovládnou podučitelé s čeledíny a my se k nim postupně přidáme.

Sdílet na...

| Více...

Další >

Komentáře pro tento článek

Jméno:

Email:

Název:

Naše hlavní město

antispamová kontrola

UBBKód:

Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

Veronika - Staré dobré časy...

|109.238.214.xxx |16.06.2014 22:20:59

Á, zase naříkání, jak bylo všechno dřív mnohem lepší, žejo. Jenom se tak nějak nemůžem shodnout, kdy vlastně bylo to mnohem lepší dřív

Odpovědět

Tomáš Pohl

|195.113.8.xxx |17.06.2014 09:06:54

Veroniko,
asi jste to pozorně nečetla. Já nevolám po časech, kdy já jsem býval kluk. Ve svých 62 letech se bojím. Bojím se o tuhle zem, o své děti a o svá tři vnoučata. Nic cennějšího neznám. Tak se nezlobte, rád bych se mýlil, odpusťe důchodci.

Odpovědět

Belmondo

|109.239.74.xxx |17.06.2014 09:33:32

Veroniko, přečtěte si, prosím, článek ještě jednou. Myslím, že naříkání by vypadalo trochu jinak.
Co se týká četby není situace až tak katastrofální, jak se na první pohled zdá. Počet vydaných, ale i prodaných knih se drží poměrně vysoko, stále většina z nás považuje knihu za vhodný a častý dárek. Problém je spíš v rozevírání nůžek mezi čtenáři a nečtenáři. A tragédie v tom, že mezi vysokoškoláky je hodně nečtenářů. V devadesátých letech se vytvořila iluze vše řešící jediné vědy - ekonomiky a ostatní se stalo "nadstavbou". Počet vysokých škol narostl tak, že dnes školy samy inzeráty nahánějí studenty...Chrlí pak řadu většinou úzce specializovaných absolventů se slušnou schopností vydělávat peníze, ale s všeobecným rozhledem na úrovni absolventa učňovského oboru. A to ještě znám hodně dělníků, kteří by je hravě strčili do kapsy. Podívejte se dnes do novin, na televizi (i na tu veřejnoprávní) jaké hrozné jazykové obludnosti tam uvidíte a uslyšíte.
Pracovat na tom musí každý sám, byť se snaha může zdát naprosto marná a zbytečná. Naše dcera nečetla. Nečetla dlouhé roky nic, ale přece jen v ní něco zůstalo částečně z dětství, kdy jsme četli pravidelně a potom i z dalších roků, kdy nás číst pravidelně vídávala. Dnes už knížka k jejímu životu zase normálně patří a dohání to co zameškala. A se synem mám zkušenost dost podobnou. Zrovna teď jsme společně dali dohromady knížku...

Odpovědět

Martin

|89.103.91.xxx |17.06.2014 17:52:08

K Vaší argumentaci se nemá smysl vyjadřovat.Je chybná.

K Vaší stylistice má smysl se vyjadřovat, protože je chybná vtipným způsobem. Z nadbytku přívlastků a špatně použitých zájmen trčí zejména "Asi bude i chyba(...)" a bodá. Bodá Tomáši!

K Vaší metaforice má smysl se vyjadřovat, protože je nesrozumitelná! Jak se z člověka stane dav? A jak se dav slepých a hluchých stane davem "čumilů na PC hry" a davem poslouchajícím "šmíráckou hudbu"? Je to zaumné, dokonce velice, ale zdá se, že jste zaumný být nechtěl, že jste chtěl komunikovat tezi.

Odpovědět