FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Hlavní a důležitou „hámoť“ z Notování píše pravidelně Balík a rozhodně mu nechci konkurovat. Některá kola Notování jsou ovšem tak inspirativní, že vyvolají putkavý nud (to je stejný jako nutkavý pud, ale neodbytnější) se o dojmy podělit. A právě takové bylo 5. kolo aktuálního ročníku Notování, které proběhlo výjimečně až druhý lednový čtvrtek.

Začínalo duo Bugrklofna, a už název dával tušit, že půjde o srandu jako řemen, nebo přinejmenším o pořádný průšvih. Pánové hrají folkpunk, tedy mydlí do kytar hlava nehlava a k tomu křičí. A protože toho mnoho nemají co říci, mimo základní slogan a refrén, jsou značně repetitivní. Bod mají za to, že přijeli z místa, o kterém ještě nikdo nikdy neslyšel, tedy kromě Belmonda. Jediné štěstí, že Balík psal hámoť, jinak by bušil do stolu a pískal. 

Pokračovala Magdalena Ochmanová s kamarádkou Červenou Karkulkou, která nesmírně konzervativně vrzala na housle. Příklad, jak odradit možné adepty na hru na tento nástroj. V LŠU by ale byla premiantkou. Samotná Magdalena Ochmanová nám udílela přemoudřelé frázovité kavárenské rady (Tupost, tupost – to není hodnocení, ale název písně) stylem šansonu ze 30. let. Místy se zapomínala a unikala až k afektu. Nakonec ale zanechala dobrý dojem aspoň písní Býti dámou – místy zajiskřil i vtip, a pokud by se interpretka měla nějak vyvíjet, tak tímto směrem. A tipuju, že to jsou adeptky na postup do semifinále z rozhodnutí Rady Notování. Dřeváci dělali svým vystoupením čest svému jménu, v počtu šesti členů se snadno stane, že se hraje, jako když se sypou brambory, takže mnoho námahy na to nemuseli vynaložit. Zpěvačka trošku kuňkala, ale když začal zpívat kytarista, omluvil jsem se jí. Melodie byly trochu bez nápadů a v textech opět stokrát slyšené obraty (Mrtvej brouk). Opět dojem napravili aspoň rychlejší skladbou Kolik týdnů spočítám – držte se takového projevu. Nicméně nechápu, proč kapela, která se může slušně uživit na countrybálech, touží po vavřínech ze soutěží. Po Dřevácích nastoupil František Konvalinka a předvedl celou škálu klasických prohřešků písničkáře. Vysvětloval, o čem písně jsou a pak to zazpíval. Texty jen o méně naučné než u dvojice dam z druhé pozice, melodie zcela podřízena textu. Místy jsme se dostávali k žánru „poezie se scénickou hudbou“, možná, že na nějaké básnické soutěži, kde by nerozptylovala kytara, by uspěl. Prozradil, že funguje také jako Zdravotní klaun – ještě že jsem otrlej dospělej, ale myslím, že i tak by se mi spíš přitížilo. Opět aspoň jedna skladba stála za to v dobrém slova smyslu: Hydrometeorologická – ukázka, že z pěti blbých slov, které navrhl kamarád, lze aspoň něco trochu uvařit. Ale doporučení vydat se tímto směrem nemohu dát, kolik kamarádů zná tolik slov? Uspěl ale v mém bodování slov pro 22. hodinu: Prd, držka, sviň.

Už jsem si myslel, že to bude na 100% silné kolo, ale poslední dva soutěžící to „zkazili“. Nejprve duo Monopól (pokud jsou opravdu z města, které zná jen Belmondo, tak pověst předměstí Vídně notně napravili) ve složení mandolína+kytara zahrálo čtveřici silných a inspirativních melodií s lehkostí a šarmem. Asfaltová nebo Slepota byly opravdu ukázkové kousky – výrazné a zapamatovatelné melodie, chytré texty a kouzla v aranžích – prostě příjemné pocitovky. Pohybovali se i v té dvoučlenné sestavě na pomezí bluegrassu, folku a country, a to velmi nenásilně a vkusně.

No, a „zlatý pohřeb večera“, jak to sama označila, obstarala Eva Suková – Blondýna. Už ani nemusela upozorňovat, že si vzala hezké šatičky, botičky a rtěnku, ani že písně jsou na 2-3 akordy – tím už je slavná. Začala osvědčeným Antiprotestsongem a pak mírně zvážněla – Po ránu se blíží melodikou i atmosférou či výrazy v textech ruským písničkářům a Modrý trolejbus je dokonce Bulatem Okudžavou inspirován. Doposud jsem si jí cenil pro jiskřivý a svěží humor v písních i doprovodných básních, nyní musím rád konstatovat, že i vážná poloha jí sluší (ale zas to nepřehánět!). Po zásluze také sesbírala všechna možná hodnocení, co se na základním kole Notování vyskytují. O tu se Rada Notování bát nemusí, ta se do (semi)finále dostane sama.

Hostem večera byl poeticky upřímný Pavel Pokorný s příjemným hlasem a úsporným mluveným slovem, s o to však silnějšími písněmi.

Podrobnosti zejména o výsledcích a také Balíkovy postřehy najdete na webu Notování (www.notovani.cz) a také pozvánku na první čtvrtek v únoru: únorové kolo skrývá také několik potenciálních perel, takže se je opět na co těšit.

 

 

 

Komentáře pro tento článek

Přidat Nový Hledat RSS

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."