FOLKtime - Vaše brána do světa folku

(reportáž z finále soutěže Notování)

Je to řada let, kdy jsem každý měsíc sedával v Trojické na festivalu, který se nazýval Notování pod Vyšehradem. Uběhlo dost let (o vodě psát v těchto dnech nechci), festival má za sebou desátý ročník a jmenuje se jen Notování, protože z Music City Clubu v Praze 9 je to k Vyšehradu skoro tak daleko, jako z Vyšehradu k Neumětelům. Zůstala však hlavní cena - Harfa kněžny Libuše, putovní jako Davis cup, zůstalo divácké hodnocení i hodnocení Radou Notování, která si nepřeje být nazvána porotou. A tak jsem po řadě let přijal pozvání na finále soutěže, které se konalo 6. června 2013. Bylo milé se setkat s tvářemi, které jsem dost dlouho neviděl, bylo milé vidět zaplněné hlediště, včetně „míst k stání“.

Soutěžilo jako vždy šest kapel. Jako první vystoupila kapela Isara, což má být řeka Jizera v keltšině. Kapela patří do tábora ctitelů keltské hudby, což je reálně hudba Britských ostrovů a Bretaně. Kapela zpívá česky a nevím, na kolik hraje instrumentální skladby. Ten večer Isara vsadila na rytmické skladby, o něž není v tomto žánru nouze. Isaře to docela pěkně zpívá (i hraje) a hlasy bratří Filipa a Davida Šelemberkových souznějí s akordeonem a hlasem Markéty Rýdlové. Markéta zaujala nejen dobrým zpěvem, ale i obsahem v písni Vdova, popisující erotickou porážku ďábla lidskou bytostí, s níž by patrně nehnul ani Nadsamec Alfréda Jarryho. Moderátorka Pavlína Plchová „Bublina“ sdělila v pauze mezi kapelami, že na soutěži zaznělo doposud 1950 (!) písní. Druhým moderátorem byl Honza Dobiáš, matador a legenda. Jako druhá vystoupila kapela Věneband. Základ tvoří tři členové rodiny Věnečků, když tatínek Josef nenosí přezdívku Viewegh náhodou. Nejslavnější je dcerka Jana, kterou pamatuji na Folkovém kvítku s houslemi, které to drobné děvče tehdy sotva uneslo. Dnes je Jana, čerstvá maturantka a studentka archeologie půvabná mladá žena s hlasem jako hrom a s řadou hudebních a textařských nápadů. Třetím členem je její sestra Iva, hezky znějící s Janou v dvojhlase. Tvorba Jany Věnečkové není laciným cukrátkem, ale pro ty, kteří se umí zaposlouchat, je pěkným zážitkem. Jana mě příjemně překvapila i profesionálním chováním na jevišti. Zkrátka puberta je pryč a svět je otevřený. Třetím soutěžícím byla plzeňská Fregata. Před osmi roky hrála Fregata na FOLKomínu ještě s Terezou Terčovou a bylo mi líto, že se Fregata odmlčela. Z původní sestavy zbyla nepřehlédnutelná Soňa Kočandrlová a kytarista a zpěvák Honza Kříž. Dva roky je druhou zpěvačkou Klára Brožová, studující konzervatoře. Původní éru kapely mi Klára mile připomněla písní Terezy Terčové (Švecové) V peřinách, včetně polodětského obratu „ustelem na marách“. Tereza byla pro mě v žánru tou nejlepší zpěvačkou, kterou jsem kdy potkal. Fregata mi zněla i po letech a v jiné sestavě příjemně a mile. Jako čtvrté vystoupilo duo Svitky ve složení Jiří Kyncl a Jiří Svítek. Písně s texty z dílny Jirky Kyncla patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy slyšel. Miluji slovní humor, nezvyklé obraty a nápady. V éře dvojmyslných šašků, zvaných baviči, je tvorba Jirky Kyncla živou vodou. Rýmy jako „hoří jako Honza Hus, Bělorus, hnus a trus„ ve spojení s kontextem písně Exitus vyvolaly smích na otevřené scéně, včetně závěrečného „Exit the Train“. Typická kynclovská mystifikace, známá z Fotrů, v písni o původu nálezu biblických svitků, včetně závěrečné parodie na klezmer v podání vynikajícího klarinetisty Jirky Svítka, to byl další bonbónek. Jen škoda, že se při soutěži nepřidává. Pátým soutěžícím byla bluegrassová kapela Flastr. S Flastrem, resp. s kapelníkem Honzou Raclavským, jsem jednal o účasti kapely na letošním FOLKomínu, ale něco jim do toho přišlo. Flastr se rozhodl opustit tradiční BG zvuk a nasadil klasické gospely v češtině a angličtině, zpívané a capella na jeden mikrofon. Do zpěvu se zapojila celá kapela se sóly zpěvačky Hanky Jelínkové a znělo jim to opravu jako „v kapli“. Tak doufám, že nám Flastr stejně pěkně ukáže, co umí na příštím FOLKomínu. Posledním soutěžícím byly Berušky. Trošku jsem se divil, proč tato dokonale sehraná a sezpívaná trojice tvořená Alenou a Zuzkou Vítovými (kdeže staré Folkové kvítky jsou?) a všestrannou Aničkou Drábkovou, soutěží na Notování? Ty tři holky by mohly pokořit a dobýt každou profi scénu, jen za to vzít a plivnout do dlaní. Amazing Grace jsem si vychutnal na Kvítku a zněla i na Notování. Popina Poison svědčí o tom, že holky šilhají přes folkový plot, ale proč ne?

Písně dozněly a textů a hudby se ujala mělnická kapela Trativod, loňský vítěz. Trativod patří mezi ctitele původní americké country, o čemž svědčily i jejich kostýmy a la Sever proti Jihu. Bylo to docela příjemné zpívání a hraní.

Nastal okamžik udílení cen. Pořadí kapel v diváckém hlasování bylo následující: 6. místo- Fregata, 5. místo Věneband, 4. místo: Isara, 3. místo - Flastr, 2. Místo - Svitky a 1. místo -Berušky. Rada Notování udělila první místo kapele Flastr. V soutěži písní zvítězila píseň Ty jsi od Berušek.

Zbývá doplnit, že o zvuk se starali Pepa Balcar a Michal Bechyně - bez problémů. Tak nezbývá, než se těšit na další, jedenáctý ročník festivalu, který začíná v září.