FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Jako nebe a dudy je srovnání druhého a prvního semifinále Notování. To druhé proběhlo 5. října v Music City a bylo vynikajícně obsazeno vítězi diváckých hlasování. Účinkující až na výjimky potvrdili, že své hlasy dostali za výkony.

Večer otevírala skupina Napohodu, hrála kombinaci folku a trampské písně, v obsazení 6 muzikantů, ale zvuk trochu nevýrazný až krotký, melodie ale nekomplikované a zapamatovatelné. Nejlepší byly Až jednou nebo Bláznivý svět, naopak u Hvězdářky trošku spadnul řemen – ale celkově to bylo na pohodu.

Alishi jasně klade důraz na texty, má v nich zajímavě poetické obraty a obrazy, má jistý pěvecký projev a na to konto trochu trpí melodie. Dobře by se texty četly, hůře se ale poslouchají písně. Výborná byla Holka do deště.

Alishi
foto: Renata Králová

Aleš Pokorný a hosté předvedli soft folk, melodický, s velmi dobrými vokály. Celkově mají písničky hlubší atmosféru, jsou propracované a ve srovnání se skupinou Napohodu jsou přeci jen na pohodu o trochu více – netlačí tolik na pilu. Na vodě a My z ulice byly velmi povedené.

Martin Čepelík a Andrea Mineva vnesli do sálu trochu drsného, leč evidentně pravdivého, až trochu černého humoru, osobitě spjatého s ironií i nastíněním přesahů zpracovávaného tématu. Při Biomatkách a Dobré noci jsem padal ze židle smíchy, při Když město hoří jsem ani nedutal. Biomatkám by ale slušel civilnější projev, písničku Dobrou noc asi zkousnu v rádiu po 22. hodině.

Martin Čepelík a Andrea Mineva
foto: Rejka Balcarová

Další originální interpret následoval – Láďa Koťátko Niklíček s orchestrem, představovaným Sašou Niklíčkovou. Saša dostala prostor na jednu písničku a příjemně rozšířila vystoupení dua (Hlídač). Lepší než portovně oceněný Balkonový tramping mi přišel M152.0, v To bylo tak už trochu Koťáko přepínal strunu.

Posledním soutěžícím byla skupina Madam v triku, vsadili na osvědčené písně a nechybili. Folk, koketující i s jinými žánry (Punčocháčky), texty vtipné, ale s nadhledem, pěkně se poslouchají. Zbytečně písně neprotahují.

Hostem byla skupina Faux Pase Fonet, která podala standardní výkon dospělé, léty ostřílené skupiny s dynamickým přístupem k muzice.

Večer měl jednu kulturní vložku, pokus o předání ceny za nejúspěšnější píseň minulého ročníku zpěvačce Elce Máje, který se proměnil v dvojitý trapas – Elka několikrát zapomněla text nejúspěšnější písně (snad tréma, pochválit ale lze hru na harmoniku) a Belmondo zapomněl cenu doma (tak to začíná…). Moderátoři měli opět jeden mikrofon (to je takový problém půjčit druhému mikrofon se šňůrou z pódia?), opět bylo vidět, jak jsou zvyklí na dialog, takže když mluvil jeden, upřeně se díval na druhého, i když bylo jasné, že ten mu neodpoví, místo aby tedy navázal kontakt s publikem, ke kterému koneckonců také mluví. Aspoň, že rekapitulace se tentokrát povedla. Výsledky najdete na webu Notování.