14.09.2023 Semifinále jako horší základní kolo (Miloš Keller) |
Reportáže | ||||||||||
1. semifinále 19. ročníku Notování, 7. září 2023, Praha, Music City
Někdy se to tak sejde, že smrtící koktejl, namíchaný rozhodnutími Rady Notování, se nepodaří naředit a musíme ho vypít naráz. Hned v úvodu ale poznamenám, že další dva semifinálové večery jsou kvalitativně úplně jinde a lze se na ně jen těšit. Ono po prázdninách jako by se jen pomalu probouzel i tým Notování, a tak oba moderátoři (Bublina a Belmondo) měli k dispozici jen jeden mikrofon, což je evidentně vyvádělo z míry a uvádělo do rozpaků. Jejich moderování je postaveno na dialogu a na reakcích na partnera, a to s jedním mikrofonem jde těžko. Podruhé během ročníku se nezdařilo ani nahrávání ukázek pro závěrečnou rekapitulaci.
Tým Notování ale nebyl jediný, komu se nedařilo. Skupina Cispol přinesla flétničkový folk s nevýraznými melodiemi. Trochu se inspirují středověkem v hudbě i textech, ale jako by se té inspirace i sami báli – zatím jsou tak na 10% třeba Ginevry, uvidíme, jak to půjde dál. Monika Byrtusová s doprovodem se v písni Úsměv inspirovala stejnojmennou písní slovenské skupiny Modus ze sedmdesátek (což ale nemůže pamatovat, tak to spíš byla náhoda). Ve skladbě Hey boy byla hudba podřízena nezhudebnitelnému textu a Pojď dál bylo zbytečně natahované. Ve výškách si nebyla úplně jistá, ale zase předvedla co píseň, to jiná chyba. Ale taky má kariéru před sebou. Tereza Rychecká se zřejmě někde dozvěděla, že pokud Keller něco zkritizuje, pak je to zaručeně správný přístup a je to potřeba rozvíjet. Nicméně od květnového kola už nezvyšovala zbytečně hlas a méně hovořila. Obrácené přízvuky a jednoduché ukulele, svádějící spíše k deklamaci než ke zpěvu zůstaly, Indiánská holka bohužel taky.
Nakonec se to ale začalo zlepšovat – Michal Vaněk s klávesami byl suverénní, jistý ve výkonu, jen trochu málo rozmanitý v repertoáru, chvílemi se chtělo usínat, ale zase s vědomím, že je zbytečné čekat na nějakou chybu. Písničky plynuly zjevně tak, jak měly. Z řady vybočovala vtipná písnička s ukulele (tady ukulele pomohlo), jen snad by si měl Michal hlídat, aby mluvil na mikrofon, když už tedy musí mluvit. Lucy4Music zvedli příčku ještě o kousek výš, zejména skladbou Kde domov můj. Skupina měla plný zvuk, bicí a klávesy se vzorně doplňovaly, komentář mezi písněmi byl minimální. Lucy trochu vybočuje z konformity účinkujících kostýmem, ale aspoň si ji každý zapamatuje.
Hosty večera byli tradičně originální a výborní Rendez-fou. A na závěr připomínám úvod tohoto textu – v dalších dvou semifinálových kolech bude líp.
Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
Copyright © 2024 FOLKtime - Vaše brána do světa folku. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.
Zemřel Karel Vidimský - Cimbura...
...včera se k Cimburovi vydala i Kytka, jeho žena....
Folkaliště: mé úplně první dojmy...
Byl jsem tam, slyšel jsem perfektní zvuk i muziku,...
Folkaliště: mé úplně první dojmy...
Jen prosím o trochu shovívavosti k Tesákovi (René ...
Folkaliště: mé úplně první dojmy...
Jinak , děkujeme za krásný článek a podnětné postř...
Folkaliště: mé úplně první dojmy...
Jen malý dovětek k malé scéně. Zde vystupují nejen...
Nejvyšší prkno pro Jarabáky
Vaši Jarabáci