FOLKtime - Vaše brána do světa folku

S měsíčním zpožděním se rozeběhl 19. ročník Notování 1. základním kolem (pokud tedy vezmeme v úvahu, že z roku školního se přešaltoval na rok kalendářní). Tradiční místo (Music City), tradiční čas, (první čtvrtek v měsíci, tedy 2. února, od půl osmé), tradiční podoba soutěže.

Jako první z šesti soutěžících vystoupila se čtyřmi písničkami Karolína Čemusová. Má před maturitou, jak na sebe prozradila, a tak neudiví mírně popisné či trochu naivní texty a maličká manýra ve zpěvu. Tipuji, že tak v 25.ročníku Notování to bude na postup.

Další soutěžící, Ježíšek, na sebe prozradil, že je inspirován Vladimírem Mertou. No, kdybych měl být stručný a neurazit, řeknu: Esence deprese v hudbě i v textech (postup rozhodnutím Rady ovšem není vyloučen:-)). Trochu se rozjasnilo jen v písni Nad Vltavou, ta byla pěkná.

Andrea Mineva a Martin Čepelík
foto: Rejka Balcarová

Alishi (Alena Střelečková) má už za sebou nějakou praxi, ale od první soutěžící ji odlišoval jen věk – zůstala také popisná, byť technicky bez podstatných chyb, zbytečně moc hovořila. 

Duo Martin Čepelík a Andrea Mineva mělo pak poměrně snadnou úlohu zaujmout publikum. Trošku mi to přišlo jako zbytečné duo, spíš aby bylo se na co dívat, nejen poslouchat. Martin měl projev možná až příliš dramatický a deklamatorní, chtělo by to mírně zcivilnit, místy působil křečovitě. Ale Biomatky a Dobrou noc jsou naprosté bomby, málem jsem spadl ze židle a musím je mít. Jakkoliv jsou ze života a měly by tendenci být taky popisné, jsou vtipně a bez servítků zpracované. Biomatky se směle postaví vedle Klimakterické od Jany Rychterové. Nejen díky těmto písním se tak duo mohlo těšit z vítězství.

Dalším soutěžícím byla Erdela. Technicky – zpěv i kytara – velmi v pořádku, texty byly na opačném konci toho, co jsem tu zatím nejčastěji vytýkal – popisnost. Erdela naopak mnohdy zbytečně filosofovala (Vlk), občas byla i nadměrně repetitivní, písnička Sudety byla možná zbytečně patetická, Petr Linhart je v tomto důvěryhodnější. Nejlepší byl ovšem Krutopřísný šanson.

Posledním soutěžícím byl Inženýr Vladimír a kapela. Zahrál pro něj typické písně, kapela mi taky přišla trošku zbytečná, ale zněla dobře, příjemné klávesy i klavír, ale síla Inženýra Vladimíra je v textech a tam nezklamal. Písnička o lásce byla jednoznačně nejlepší.

Nu, a hostem večera byl Honza Donald Jícha a naprosto zazářil. Nezapomněl na Hryhorije, překvapil úpravami trampských písní (Rosa na kolejích francouzsky, nebo variace na Stánky). Byl přirozeně vtipný a bylo patrné, že i několikapísničkové vystoupení vystavěl i dramaturgicky. I některé jeho úpravy trampských písní bych chtěl mít. Večer se dlouho rozjížděl, ale naprosto skvěle gradoval. Výsledky najdete na jiném místě Folktime nebo na stránkách Notování.