FOLKtime - Vaše brána do světa folku

V kapelách tu byl vyloženě výběr. Celé jedny Berušky a to nemluvě o tom, že Aleně Vítové tři písničky se svou dvorní kapelou nestačily, a tak se přihlásila i jako sólistka. Trochu mne tyhle dívčiny, převážně čekatelky na občanský průkaz, vyvedly z míry. Nečekaně profesionální výkon. Po koncertě jsme v metru s kamarádem dospěli k závěru, že navštivit samostatný koncert Berušek by nebylo na škodu.

Ze sólových vystupujících měl každý nějaký nápad a svou osobitost. Děti jsou ještě málo ovlivněné světem dospělých, a tak ukazují svou pravou tvář bez masek. Třeba Jan Dvořák dokonale bavil sál svými mezipísničkovými slovními výpady upřímnosti a obdivoval jsem se jeho odvaze vůbec vystoupení dokončit. Tréma ho zdolala na hlasivkách i rytmu. Nad mírně dekadentními texty jsem hloubal o Baudelairovi, kde snad Honza musel hledat inspiraci (nebo u nějaké punkové kapely?).

Stejně tak si zaslouží obdiv Klára Vytisková, kterou jsem slyšel na pražském předkole Porty i s jejím Letem supermarketem i A lžu-li, laj mi, které jsou přinejmenším vtipné.

Duo Katka Belšánová a Daniela Andrlová sice v rovinách nástrojově aranžerských působilo poněkud stereotypně, ale vícehlasý dívčí zpěv ukazuje přinejmenším na vcelku slušný stavební materiál pro další hudební činnost. Refrén u písně Hrad byl chytlavý, ale po několika závěrečných opakováních už unavoval.

Zuzana Vytisková mi také byla povědomá z předkola Porty. Tam sice nepostoupila, a pokud sázela na Kvítek, pak neprohloupila. Její Bouře ve mne okamžitě evokovala nezmarovskou Vichřici P. a její filosfocký Krok už ukazoval, že Zuzka překročila hranici dětskosti svých úvah.

Již jednou zmiňovaná Alena Vítová bude jednou zapsána mezi ony písničkářky, které dokonale ovládají oba své nástroje (hlas a třeba kytaru), ale naprosto dokonale přebijí své texty vyspělými melodickými popěvky. Zde by bylo velmi těžké ji nepustit dál, neboť působila nejsebejistěji ze všech vystupujících a navíc i jako nejzdatnější zpěvule.

Přesto můj favorit přišel až na závěr. Marii Havlovou jsem si dokonce vyhledal i na netu, a tak jsem zvěděl, že fandíme stejné

Démophobia, takřka pravidelný účastník Folkového kvítku

foto: Martin Buchtík ©

kapele, tedy brněnskému Kamelotu. Byla velmi osobitá a byť technicky o kousek zaostávala za Alenou Vítovou, tak jsem i na první poslech jasně vnímal o čem zpívá. Je úderná a v textech přímá. A to mi vyhovovalo.

Na úplný závěr už zbývalo jen vyhlásit poslední postupivší do finále. V kategorii kapel to bylo jednoduché. Postoupili loňští vítězové: Berušky. Ze sólových vystoupení mají šanci Alena Vítová, Zuzana Vytisková a Marie Havlová.

Folkový kvítek už čeká jen finále na Konopišti, které proběhne 14.5.2005 a bude naplněno bohatým doprovodným programem. Jen namátkou vybírám kapelu Divokej Bill nebo Jana Nedvěda, bude-li fit. Takže, pokud Vás zajímá, kdo bude budoucí největším folkovým kvítkem, pak nezapomeňte při