|
|
Vyšlo jinde
|
 S Jaroslavem Samsonem Lenkem o skládání srdcem, psaní fanfár a písních na forbín. „Měl jsem problémy s levou rukou, takže jsem byl vlastně docela rád, že se nehrálo,“ odpověděl mi folkový a trampský bard a úspěšný hudební podnikatel v jedné osobě Jaroslav Samson Lenk na otázku, jak přečkal koronavirové období se všemi jeho lockdowny... |
|
|
Dobře uleželé recenze
|
 „Ivoši Cicvárkovi a jeho kapele jsem již složil hold krátkým slovním hodnocením, a pokud mi to vyjde, třeba ještě na desku Padá napíšu recenzi. Myslím, že v tomto případě je jedno, že ‚vyšla dávno‘: mimořádné desky je třeba si připomínat.“ Dovolil jsem si tentokrát ocitovat sám sebe, a to článek hodnotící ročník 2020 Bodování desek, v kterém právě deska Padá zvítězila. Snad je tím vysvětleno, proč se ještě pouštím do velké recenze zatím posledního Cicvárkova díla. |
|
|
Povídačky
|
 Bude se dít něco velkého. I zcela neinformovaný návštěvník KD Barikádníků zvaného Barča si hned ve dveřích musel všimnout, že obvyklou řídkou stolovou úpravu vystřídaly židle v řadách, hustě, od zdi ke zdi. Kdo ví, proč si Poutníci pro oslavu svých padesátin vybrali právě tohle nouzově vyhlížející poválečné stavení; jistě by vyprodali i větší sál. Možná pro jeho význam na mapě FC žánrů... |
|
|
Povídačky
|
 „Samozřejmě to prožíváme mimořádně, a to hned v několika rovinách. Jednak jsou to, myslím, moc pěkný koncerty, což nás těší a zároveň dojímá. Lidi jsou neuvěřitelný počínaje tím, že překonali půldruharoční pauzu a přišli. A v dalším ohledu jsou pro nás koncerty mimořádné tím, že jsou jedny z posledních. Vlastně nás překvapil už samotný fakt, že z původního koncertu na rozloučenou v Lucerně je jich nakonec šestnáct.“ To mně řekl Jiří Tichota... |
|
|
Povídačky
|
 Ne, začátek Mohelnického Folkfestu jsem nestihl; to se v pracovní den na ucpaných silnicích při přesunu z Prahy prostě nedá. Přišel jsem tak o surrealistický zážitek: Spolektiv (jako první účinkující) hrál (zřejmě spolu s dalšími) Vlajku. Prý zcela tradičně, no ale stejně – není to zábavný moment? |
|
|
Povídačky
|
 Začal jsem Portou, protože nebyla zase tak dávno a dlužil jsem ji velectěnému publiku i porťákům, ale vzhledem k tomu, že jsem často tázán, jaké festivaly jsem letos navštívil, tak protože jich z různých důvodů nebylo zase tak mnoho, zkusím tu rychle zmínit i ty, kam jsem schválně nešel v dresu publicisty. |
|
|
Povídačky
|
 Sobotní večer, celé Lesní divadlo je obrazně řečeno na nohou, plocha před pódiem je zaplněná, lidé tančí a veselí se. Pro mě asi nejsilnější chvíle letošní Porty (tedy portovního pátku a soboty: v neděli jsem musel být někde jinde a nereferuji zde o ní…). Mluvím o vystoupení Copu: jasně, trochu jim pomohly okolnosti, konečně přestalo pršet a diváci si to chtěli o to víc užít. Ale ta obrovská radost a energie... |
|
|
Povídačky
|
 Rád jezdím opakovaně až pravidelně na několik – ne až tak mnoho - festivalů, které si cením za nějakou skutečnost vepsanou v jejich DNA. Ale taky jedu rád na festival, na kterém jsem ještě nikdy předtím nebyl. O českých folk a country festivalech si zrovna nemyslím, že to jde s nimi do kopce, spíš přesně opačným směrem. Přesto těch festivalů, kam bych se rád podíval a ještě jsem tam nebyl, je kupodivu tolik, že už to možná do konce života nestihnu. No, díky za to. |
|
03.05.2021
Jak jsme hodnotili desky v roce 2020
Napsal uživatel Tomáš Hrubý
|
 |
 |
 |
|
|
Velké recenze
|
 Pokud alespoň po očku sledujete naši celoroční a nepřetržitou hru Hodnocení desek, jistě to nejdůležitější z vyhodnocení ročníku 2020 už znáte: jeho vítězem je album Padá seskupení Ivo Cicvárek a Velký svět. Čtrnáctipísňové album, které bylo natočeno již v roce 2019 a vyšlo začátkem minulého roku. Velký svět zde tvoří kromě Iva violoncellista Pavel Čadek, bubeník Radim Grünwald a basista Jakub Šimáně... |
|
|
Velké recenze
|
 „K Poutníkům patří patos, velikost citů a vášní, až operní wagnerovská muka a olympské triumfy,“ napsal mi zásadní textař (šest textů z deseti) jejich nejnovější desky David Konopáč a já jsem zaržál nadšením. Krásně řečeno! A hlavně: jak řečeno, tak uděláno. Od vášní a muk Wagnera snad i překonávajících (Jen s tebou), přes texty naplněné osudovými ženami (Jaguár, Tisíc prudkejch koní) po patetické a přece silně zobrazené pokání... |
|
|
Osobnosti
|
 Moje nejstarší vzpomínka na setkání s Ondrou Fenclem pochází z pražského Konkurzu Zahrady, rokem si nejsem jistý, ale mohlo by to být třeba 1999. Hrála skupina Hromosvod, takové ještě napůl děti, asi jsem je nikdy předtím neslyšel, a nikoho z nás, co jsme v té vybírací skupině seděli, svými výkony nenadchli. Bylo to ještě dost blbé. Po Konkursu byl pohovor s těmi, kteří se chtěli o sobě něco dozvědět, a kapelník Hromosvodu přišel. Ani už nevím, jestli byl tak zběsile pozitivní, jak ho můžeme znát z pozdějších let... |
|
|
Povídačky
|
 Nezbláznil jsem se, ani si nemyslím, že jsem básník (to by bylo vlastně totéž), jenom si tak na úvod vybavuji, co mi šlo o třetím červnovém víkendu hlavou. A nepatřím k týpkům, kteří při jediném dni, kdy se trochu ochladí, hned pokřikují: „Kde máte to globální oteplování, vy zelený nádhery?“ nebo tak nějak podobně. Fakt ne. Ale přece jen to ve mně šrotovalo: neprší, neprší, neprší. A pak – po týdnech odvolaných festivalů, jsme se my, co spolu posloucháme, konečně sešli...
|
|
04.05.2020
Vzpomínky na Dušana
Napsal uživatel Tomáš Hrubý
|
|
|
|
|
|
Osobnosti
|
|
Dušan Vančura (9. 12. 1937 – 16. 4. 2020)
Já vím, že už to všichni víte; tento článek taky není oznámením. V ten den jsem jako odpověď na esemesku s příslušnou zprávou nedokázal napsat nic víc, než banální, i když pravdivé sdělení, že je to strašně smutný a že to nedokážu zpracovat. Jasně, že už vím, že jakýkoliv čas, který je nám dán nad osmdesát, je nesamozřejmý dar, ještě víc nesamozřejmý, než ty dny před tím, ale já jsem nějak nedokázal o Dušanovi uvažovat jako o osmdesátníkovi...
|
|
|
Povídačky
|
 „Neříkáme tomu Hromosvod, říkáme tomu Ondřej Fencl Band,“ stojí ještě dnes na webu Hromosvodu (příspěvek z 6. 9. 2017). No vidíte, a letos na konci listopadu přesto Hromosvod slavil čtvrt století existence. Díky Ondrovi Fenclovi , dnes spoluhráči Vladimíra Merty, Oskara Petra, Luboše Pospíšila, členu kapely Schodiště, prostě velké hudební mašině: patrně usoudil, že jméno své první kapely... |
|
29.01.2019
Vzkaz naplněný radostí, často vážnou
Napsal uživatel Tomáš Hrubý
|
|
|
|
|
|
Velké recenze
|
 „Poprvé v životě se mi stalo, že jsem to album celé domyslel ve snu. Naráz se mi zdálo o pěti písních, které to celé rámovaly a průběžně doplňovaly, dokonce i s melodickými motivy, mezi nimi se mi tam vybavila i ta zvláštní básnička, od které se to celé odvíjí. (…) Škoda, že jsem takové utkvělé sny nemíval v životě častěji. Ale aspoň jednou. Vymyslet CD ve snu považuji za vnuknutí. Jsem asi jenom médium, věci se mi dějí.“ |
|
|
Povídačky
|
 Letošní léto bude jistě hodnoceno jako roční období s mimořádným počtem tropických dní a nesmírně suchá sezóna. „Už je to tady“, hrklo asi v leckom, kdo není zrovna profesionálním popíračem globální klimatické změny. Vysušené vodní toky i plochy mně docela nahánějí strach a zužují hrdlo, přestože jsem svými kohoutky napojen na vodní nádrž Želivka – Švihov. Ale rozhodl jsem se, že budu pozitivní. Že si v současné situaci nějaké to plus najdu... |
|
|
Vyšlo jinde
|
 „Banjista Pete Wernick… …popisuje… …blahodárnost hraní s jinými hudebníky takto: ‘Víc lidí tak stráví méně času před televizí a víc jeden s druhým. Zdraví prospěšná zábava. Větší a fungující bluegrassová komunita.‘“ Autor recenzované knihy, banjista Petr Brandejs Bandu, Nuggetu, Poutníků a momentálně BG Cwrkotu, dlouholetý předseda České bluegrassové asociace, učitel na bluegrassových dílnách a vůbec mimořádný zjev na české bluegrassové scéně k tomu dodává: „Možná trochu patetické, ale mně se to líbí.“ |
|
|
Povídačky
|
 Na Jarret jezdím nejradši do Liberce. Přemýšlím teď, čím to je: některé kapely jsou prostě možná mnohem víc než jiné spjaty se svým domicilem. Možná to je slyšet. Mnohem víc než slyšet. S Jarretem jsem v Liberci zažil skutečně famózní koncerty, ale vždycky to bylo v krásné sudetské budově v Lidových sadech, ať už ve velkém sále nebo v Experimentálním studiu. Tentokrát hráli v divadle, přesněji v Malém divadle. |
|
|
Povídačky
|
 Máme den po 28. říjnu a pár dnů před Dušičkami. Venku před chvílí dokvílel orkán Herwart a za dveřmi se usazují vločky prvního sněhu sezóny. Pravá chvíle zavzpomínat na léto. Na prázdniny. Na Folkové! Reportáž z Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou jste měli v podstatě on-line od kolegy Freda Vodňanského, což bylo naprosto skvělé a dalo mi to (domnívám se) možnost, abych si své pocity nechal nějakou chvíli uležet... |
|
|
Povídačky
|
 Začnu notoricky známým faktem: Mohelnický dostavník začíná v pátek soutěží kapel. Soutěž začíná brzy; hned po úvodním ceremoniálu, který probíhá přesně v 16.00. Jednou jsem ji viděl celou. Jednou (loni) většinu. Jinak zpravidla něco mezi půlkou a posledními tóny. No a letos vůbec nic; bylo to v práci hodně zběsilé. Zato mohu konečně skromně odhalit: byl jsem to já, kdo přivezl do Mohelnice suché nebe... |
|
