FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Nejméně tři druhy setkání čekaly návštěvníky folkového festivalu FolKaliště, který se konal od pátku do neděle (oficiálně 7. - 8. června) v areálu kempu Chalupy na Bělici nedaleko Kaliště u Humpolce.

Setkání první: samozřejmě s muzikou, kterou pro nás nachystal dramaturg a šéf festivalu Pavel Novák. Setkání druhé: s přírodou Vysočiny, mírně zvlněnou krajinou, čerstvě zelenou na pohled a svěží na povětří, s areálem v zeleném údolí,Evening sex with a gorgeous blone teen with big tits se zázemím a přírodním hledištěm. A třetí setkání? S lidmi spřízněnými muzikou, s přáteli, známými, s muzikanty... a s jejich úžasnými dětmi, na které program i vybavení areálu také pamatovalo. Na FolKališti jsem byla úplně poprvé, nejméně osm let jsem na vícedenním festivalu nebyla vůbec. Není divu, že nálada a atmosféra ve mě vyvolala  dejavu například někdejší Zahrady. S jednou citelnou změnou, tehdy ještě nebyl samozřejmostí typ festivalu pro celou rodinu.

Nepřijela jsem tentokrát ani objevovat nové folkové tváře, všechny vlastně znám. Přijela jsem hlavně právě pro tu atmosféru, kterou jsem si po dlouhém čase ráda připomněla a taky si ji užívala. Hned cesta od vstupní brány k hlavní scéně v pátek se protáhla právě těmi přátelskými setkáními, proto jsem třeba nestihla Jinotaj a 4zdi jen chvilku... 

Sobota dopoledne patřila scéně Totem, kde jsem sledovala zájem diváků. Zdálo se mi, že nejvíc je oslovil loňský vítěz Notování, folkový violoncellista Pavel Čadek, humorem i písněmi k zamyšlení. Dobře mi znělo najazzlé trio Duo Minimax, i osvědčené kapely melodického folku - Lážo Plážo, Hluboké nedorozumění a acapellový Pětník. Jan Řepka, písničkář a překladatel, po několika letech přijal pozvání zahrát si na letním festivalu, a my měli štěstí, že si jej vybralo právě FolKaliště.

Trochu odbočím, ještě jsem nezmínila občerstvení, k mé radosti typicky festivalové a za velmi přijatelné ceny. Nechyběly ani nealko nápoje včetně piva v zálohovaných kelímcích, výběr vín a především naprosto úžasná kafetérie! Mluvím o tom proto, že jsme tak nějak některé kapely s prominutím proobědvali či prosvačili. Omlouvám se, ale jistě je ještě během léta uslyším. Stihnout se nedalo všechno, i prozpívané noci jsem už ráda přenechala mladším.

FolKaliště jsem opouštěla v sobotu sice ještě před koncem, ale i tak s naprosto úžasným a známým pocitem. A s předsevzetím, že se na příští jubilejní 10. ročník zase vydám.

Na závěr bych chtěla poděkovat Pavlovi Novákovi a všem ve žlutých pořadatelských tričkách za skvělou organizaci, ochotu a vstřícnost, a tam nahoru všem muzikantům, kteří bděli nad pravým festivalovým počasím.