FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Ach, to horko. Takové byly podmínky i během posledních dvou dní na Folkových prázdninách, které ani jednou nedovolily návštěvníkům pro nepřízeň počasí vstoupit do zámecké jízdárny - za což můžeme být všichni velice vděční. Však i ty teploty se daly přečkat ve stínech stromů kouzelného renesančního parku a určitě i v prostoru na Kavecu (budova hned vedle zámecké jízdárny), kde jednak po celou dobu festivalu probíhala výstava fotografií Kamily Berndorffové z loňského ročníku folkovek a občas zde byla i příležitost shlédnout výsledky animátorské dílny, jedné z mnoha vedlejších festivalových aktivit.

Pátek 26. července přilákal návštěvníky k hlavní scéně opět na tři kapely, mezi kterými svým jménem jedna vyčnívala nad zbylýma dvěma. Řeč není o nikom jiném než o Jiřím Pavlicovi s Hradišťanem. Letos, oproti loňskému (Altai Kai) a předpředloňskému (Dizu Plaatjies) roku vystupovali sami, o to víc si mohli všichni vychutnat písně, jako třeba Krátký popis léta, natolik vystihující poslední dny v končinách naší země.

Na festival přijeli i Žamboši s Honzem Žambochem (Oranžová scéna v bílém stanu), o kterém se v poslední době mluví převážně jako o autorovi zajímavého projektu s názvem Guitar & Forest, který dokonce představil krátce po poledni i na Open scéně v kapli sv. Anny ve Špitálku festivalovým návštěvníkům – nebo aspoň těm, kteří se do kaple vešli.

Závěr pátečního dne si na hlavní scéně získala publikum polská sestava Vołosi. Jde o dva klasicky vzdělané a tři lidové muzikanty, kteří sami sebe vidí jako výbuch energie pocházející z nekonečné radosti z muzicírování, kterou částečně doplňuje poznání lidské duše s improvizací okamžiku. Snad proto je pro ně těžké stanovit konkrétní hudební styl, jakési zaškatulkování, i když valašská lidová hudba 21. století by pro ně byla výstižným žánrem.

Tak neuvěřitelně rychle uběhl celý týden Folkových prázdnin od svého zahájení, až se tomu nechce věřit. Na scéně se během těch sedmi dní vystřídalo hned několik desítek muzikantů z různých koutů světa a to jich ještě mělo během závěrečné soboty pár přibýt. Rodinná sestava gipsy world music Karavan Familia z Maďarska byla na programu jako první a mírně horkem unavené publikum s lehkostí přenesla do světa andaluského flamenca, jihoamerické rumby a jednoho z nejstarších stylů bluesové hudby delta blues. Po dvou vytleskaných přídavcích přenechali mikrofon skupině Jablkoň, ve které se na místě Aničky Duchaňové objevila nová tvář Marie Puttnerové. Návštěvníci tak mohli slyšet i nové písně, dříve tolik nehrané a i když ta změna není příliš veliká, rozhodně vhání čerstvý vítr do plachet Jablkoně.

Elektronická hudba v podání skupiny Cabezas de Cera z Mexika a Franze Hautzingera z Rakouska zněla rozhodně zajímavě, ale příliš veliké pochopení publikem se nekonalo. Vystoupení bylo při pohledu na řadu vlastnoručně navržených a vyrobených strunných, bicích i dechových nástrojů příjemné pro oko, ucho ale hledalo pochopení v improvizované melodii, založené na akustických i elektronických tónech. K naprostému porozumění je jistě zapotřebí, aby byl posluchač ve správném duchovním i kreativním rozpoložení, podobně jako samotní umělci.

První dáma polské tradiční hudby Joanna Słowińska přijela do Náměště se svým novým elektronickým projektem a tak jak jen dokáže uhranout svým úchvatným hlasem a bezprostředností, překvapila i na Folkových prázdninách. Doplněním scény o plátno, na kterém se promítaly obrazce a fotografie odpovídající rytmu hudby, dodalo vystoupení další rozměr, který z Folkových prázdnin trochu připomíná Mercedes Peón (Folkové prázdniny 2010). To byla příjemná tečka za letošním 28. ročníkem a s velikou nadějí i radostí můžeme vyhlížet ten 29. ročník. Už za necelý rok!