FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Poslední  den srpna bylo skutečně mimořádně nevlídné počasí. Ti, kteří se přesunovali spolu s frontou (naštěstí jen studenou) od západu k východu, zažili nepřetržitý čtyřiadvacetihodinový déšť. I já jsem se tak spolu s mnohými přesunoval, jiní se přesunovali od jihu, východu i severu a potkali jsme se kousek za městem Mohelnice, na plácku, který se k mému dlouholetému údivu jmenuje Městské sady. „Sady“ s mokrými lavičkami, blátem, postavami v pláštěnkách a pódiem tradičně vyzdobeným vlajkoslávou a mašinkou byly svědkem důležité události. Po roční pauze – jak je asi známo, způsobené nemocí duchovního otce akce, Pavla Aligátora Nenkovského – se konal 37. ročník Mohelnického dostavníku, navzdory pochybovačům. Diváků, pravda bylo v ten zběsilý pátek o něco méně než kdysi, ať už kvůli počasí, nebo i kvůli té nemilé roční pauze, ale o to víc natěšení byli.

Mohelnice2012_1_Kamelot_LKr foto: Lenka Krausová

Hlavním pátečním tahákem byl Kamelot (ale odehrála se samozřejmě také soutěž skupin, zahrála Sekvoj, proběhla soutěž krátkých filmů s vystoupením Devítky…). „Jste skvělí!“ volal Roman Horký vstříc hradbě deštníků a zmoklým fanouškům a pak si nechal pokřtít nové CD Proti proudu: od Aligátora slivovicí, od uvádějícího Josefa Mloka Grima medovinou.
Noc ve stanu na zadní louce začala celkem příjemně – do spacáků nám hrála skupina Mirek, jak nelítostně přejmenovává svůj projekt se Stráníky Míra Ošanec. Končila už hůře – probuzením v louži, takže blok prvních kapel po promoklé noci (Jana Věnečková & Věneband, Domino a znovu Stráníci a Míra Ošanec) jsem fakt nezvládl (na Mohelnickém dostavníku vládne drsný obyčej – hrát se začíná už v půl deváté ráno). Folk Team s premiérou nového CD Nebudu jsem si už ujít nenechal. Například v Praze ho budou křtít 3. října v Baráčnické rychtě – těšte se na nové písničky.

Mohelnice2012_2_Blue_Gate_LKr foto: Lenka Krausová

BlueGate nastupoval v (pro mě) nově pozměněné sestavě a ke konci svého setu už vyhrožoval, že nemá co zahrát. Houstnoucí řady diváků radující se ze zlepšujícího se počasí, ho nicméně hnali do nových a nových přídavků…

Mohelnice2012_3_Bujabeza_LKr foto: Lenka Krausova

Sobotní předpolední vyhlášení výsledků soutěží s předáním cen je vzhledem k počtu udělovaných cen předlouhou záležitostí. Předpokládám, že už jste si vítěze cen vyhledali na webu Mohelnického dostavníku, a zmíním jen některé. Olomoucká Bujabéza byla v soutěži vyhodnocena jako druhá od poroty i od diváků, je docela v laufu a do Mohelnice přijela s čerstvým CD Potvory di mare. Cenu ČRo Olomouc, což bylo pozvání na živé vysílání, jí předal dlouholetý rozhlasový redaktor, majitel možná nejdelšího vousu v zemi, pilný pracovník na poli FCT muziky a skvělý chlap Josef Sandy Nosek.

Mohelnice2012_4_Welcome-drink_Lkr foto: Lenka krausova

Muž třímající cenu za vítězství v soutěži skupin (podle vyjádření odborné poroty vedené Františkem Linhárkem) je skutečně Marek Zavřel, dlouholetý člen a kapelník kapely, která dvakrát získala Krtečka a zůstalo po ní několik desek, pražského Kvokálu. Jak vidíte, daří se mu i v novém domově s jeho současnou akvizicí, převážně vokální (aspoň podle vítězného setu) partičkou Welcome Drink z Václavova u Bruntálu.

Mohelnice2012_5_Indiani-zpredu_LKr foto: Lenka Krausová

Barvitou krojovitost Mohelnického dostavníku letos rozšířila Catawba – indiánský soubor z Polska (a pak že si prý takhle hrajeme jen u nás…) Catawba přichází těsně před sobotním poledním příjezdem dostavníku, jedné z nesčíslných tradic Mohelnického dostavníku. Mimochodem, k tradicím: i po loňském přerušení byly obnoveny skoro všechny, nedočkal jsem se pouze (pokud jsem je tedy nezaspal) soutěže o Miss Mohelnický dostavník a ohňostroje.

Mohelnice2012_6_Indiani_zezadu_LKr foto: Lenka Krausová

…a závěr průvodu indiánů z Catawby. Mimochodem, to, co vidíte na zádech toho přírodního člověka, to blýskavé na pestře barevném indiánském kroji, je opravdu již řadu let k zániku vyzývané cédéčko…

Mohelnice2012_7_Devitka_Lkr foto: Lenka Krausová

Devítka s vypůjčeným Petrem Novotným hrála na hlavní scéně dokonce dvakrát: v pátek k dešti a filmům, což jí nějak úplně neladilo, a v sobotu, kdy výborným výkonem zahájila Galapřehlídku hostů. Tedy skoro zahájila: před ní hrál ještě skvělý Tomáš Kočko s Orchestrem

Mohelnice2012_8_Zamboi_LKr foto: Lenka Krausová

A pak už hlavní scéna Dostavníku frčela ve vysokých obrátkách: vítězové loňské soutěže skupin Dobrá poloha Ostrava (jejich „polohou“ byl slušný standardní folkrock), dobře rozehraná partička kolem Honzy Komína a Michala Pravce, čili Načas, „hradrockoví“ Quanti Minoris, kteří míchají hru na různé loutny, krumhorny a jiné historické nástroje s tvrdým spodkem nebo Pouta, která mě překvapila tím, jak moc se ve svých aranžích opřela o klavír. Největší aplaus sklidil Jarret (k radosti svých fanoušků přivezl zbrusu nový zpěvník svých písní) a možná největší „skokaní“ uplynulých měsíců, Epy de Mye, která to fakt s publikem umí. A úplným vrcholem pak byli ti, které vidíte na fotce: Žamboši, mimo jiné se skvělou aktualitkou o „klucích hmyzích“ a Romanu Smetanovi. Není to radost, když vrchol údajně dosti konzervativního festivalu vytvoří ti, kterým snad stále ještě oprávněně říkáme ve folku mladá generace?

Mohelnice2012_9_Poutnici_Lkr foto: Lenka Krausová

Nedělní dopolední program uváděl Milan Tesař, po Alibabě a Ladě Šimíčkové s Ivošem Cicvárkem přišli Poutníci. Nebáli se zařadit do programu hromadu instrumentálek, i když „většinového diváka“ (byl tam?) si určitě naklonili Panenkou nebo Pojďme se napít. Mě si tentokrát naklonil jejich zpěvák Jakub Bílý (vzpomněl jsem si, že jsem ho kdysi poprvé slyšel právě v Mohelnici, ještě v sestavě skupiny Goodwill), protože se konečně vydal cestou kultivace svého silového zpěvu; energie v hlase mu pořád ještě zbylo přehršel.

Mohelnice2012_10_Marien_LKr foto: Lenka Krausová

„Marien a Pavel Žalman Lohonka“ hlásal program otištěný v tradičním festivalovém bulletinu Dostavník Times. Jenže tři dny před vystoupením přišla zpráva, že Žalman onemocněl a tak odpadlo jak samostatné vystoupení kapely Žalman & spol. v sobotu večer, tak nedělní fúze s Marieny. Samozřejmě škoda, nicméně Marien se sami postarali o závěr festivalu velmi dobře; vydáním svého druhého alba V půli cesty zase o kus povyrostli a je radost je poslouchat. Na přídavek šli ale už ve tři čtvrtě na dvanáct…

Mohelnice2012_11_notosevi_LKr foto: Lenka Krausová

…a pak byla najednou kapela pryč a do poledne daleko… Tak se děkovalo naprosto všem, Aligátor, který toho na svém festivalu nikdy moc nenapovídá, vyprávěl historky z dávných časů Dostavníku… no a pak to poledne přišlo. A s ním i No to se ví, písnička Kapitána Kida, kterou Dostavník vždy končí, zahraná Smolaři Mohelnice, kapelou, se kterou to všechno kdysi začalo, všichni přítomní muzikanti dělali štafáž, publikum zpívalo, Seveřané stříleli z pušek a vlajkosláva se majestátně snášela k zemi. Tak napřesrok.

Mohelnice2012_12_Aligator_LKr foto: Lenka Krausová

Ještě epilog. Možná už v této zemi nemáme žádný velký folkový festival. A těch větších středních nemáme moc, zvláště ne těch, co mají za sebou dlouhatánskou historii, nezaměnitelný „ksicht“ a přes všechny tradice a zvyklosti stále spousty síly se v dramaturgii vyvíjet, hledat a nacházet. Rozhodně nebyla pouhá zdvořilost, že snad všichni účinkující pronášeli slova díků za to, že Aligátor po vynucené přestávce svůj festival obnovil. Děkovali muzikanti, konferenciéři, diváci všem těm díkům hlasitě tleskali a kdyby mohli, připojili by se taky. I já se připojím. Aligátore, díky, a hodně sil.