FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Pro Marien bylo výzvou vypořádat se s pohnutou historií této budovy po dramaturgické stránce, s nadhledem a pokorou sobě vlastní. Kapelník Víťa Troníček hned v úvodu vyjádřil překvapení nad tím, že synagoga je plná diváků doslova až po strop, včetně galerie v patře. Vysoká návštěvnost mile překvapila i samotné pořadatele a s přicházejícími návštěvníky sháněli další a další židle, aby se měli na co usadit. Byla překročena běžná kapacita sálu, ale to atmosféře koncertu jen prospělo.

V loňském roce do Marien vstoupila nová zpěvačka, došlo k úpravě repertoáru a skupina dala významný prostor novému hlasu kapely.  Karolina Böhmová se této role zhostila se ctí a irská balada Příboj zněla prostorem, až se tajil dech. Později zazářila i v převzaté  písni Paper Airplane od kultovní bluegrassové zpěvačky Alison Krauss. Na folkaře to byl docela odvážný dramaturgický tah, ale barva hlasu i jazyková vybavenost umožňují Karolíně se originálu velmi přiblížit. Tomu samozřejmě napomohl i občasný host koncertů Marien a vyhledávaný hráč na dobro Honza Kouba, který vystoupil i tento večer.

V letošním roce slaví Marien 15 let na folkové scéně, za tu dobu, dnes sedmičlenná kapela, jen minimálně změnila složení. To je znát na celkové sehranosti a souznění nejen po hudební, ale i lidské stránce. Navíc barva společného vokálu chytila příchodem nové výrazné zpěvačky pozoruhodnou jiskru. Vzhledem k očekávaným mateřskými povinnostem však Marien v této sezóně část koncertů odehrají v takřka zakládající šestičlenné sestavě, což umožní i repertoárový návrat ke starším písním z prvních dvou alb Krajina v Tobě (2009) a V půli cesty (2012).  

Při sestavování dramaturgie koncertu připravil Víťa Troníček průřez 15-ti lety kapely. Zazněly nejnovější písně jako Básník, Lipce nebo oblíbený western Butch a Sundance. Z nejstarších jsme naopak slyšeli Hradby nebo Memento Mori, či dokonce z "předmarienního" autorského období v tomto sále hluboce rezonovala píseň Noc v Lisabonu, s textem básnířky Radky Havelkové, inspirovaná tragickým příběhem židovských uprchlíků, který zachytil E. M.Remarque ve slavné stejnojmenné knize.

Závěrečné dva přídavky už Víťa Troníček i Marien zahráli akusticky, v prostoru synagogy nechali rozeznít své nástroje a hlasy bez

zvukového aparátu, což přítomným divákům znásobilo zážitek koncertu natolik, že se z publika doslova utvořil pěvecký sbor. Při dlouhém potlesku na závěr bylo možno vidět v usměvavých tvářích diváků i kapely přání, aby tento koncert nebyl posledním, který skupina Marien v Synagoze v Heřmanově Městci měla.