Pernštejnská fortuna – pestrá, slunečná a nezapomenutelná

25.08.2013 Pernštejnská fortuna – pestrá, slunečná a nezapomenutelná (Jana Štěpánková)

Ve dnech od 15. do 18. srpna se v Pardubicích uskutečnil již podruhé festival Pernštejnská Fortuna. Program sliboval vskutku velké zážitky s mladými kapelami i s legendami folku, country i trampské muziky. Celý festival odstartovala kapela Lístek, která existuje už více než 20 let. U této kapely mě nejvíce zaujala hra na Panovu flétnu, kterou má výborně pod palcem Sylva Čekalová.

Martin Kolovratník a Víťa Troníček
Foto: Petra Opočenská

Lístek
Foto: Petra Opočenská

Všichni jsou tu, můžeme začít....
Foto: Petra Opočenská

Dalším účinkujícím čtvrtečního večera byla trampská legenda Miki Ryvola a jeho přátelé. Myslím, že mnozí diváci do poslední chvíle nevěděli, koho si pod slovem „přátelé“ mají představit. Tím větší a milejší překvapení na ně čekalo, když po Mikiho bocích uviděli Pavla Zajíce a Pavla Jima Drengubáka. Publikum se v průběhu jejich vystoupení měnilo v pěvecký sbor. Třešničkou na dortu už pak bylo vystoupení kapely Žalman & spol.. Zvlášť některé písně, které zazněly na nádvoří krásně nasvíceného pardubického zámku, měly neuvěřitelnou atmosféru. Celý večer byl živě vysílán na youtube, a pokud jste nebyli přítomni, ještě stále si ho můžete najít na internetu.

Žalman & Spol
Foto: Petra Opočenská

Miki Ryvola
Foto: Petra Opočenská

Nová media Českého rpzhlasu
Foto: Petra Opočenská

V pátek začal odpolední program na vedlejší scéně nedaleko zámku na Příhrádku, která patřila mladým kapelám. Jako první se objevili královéhradečtí Seiftiú, kteří mě zaujali už v únoru na východočeském oblastním kole Porty. Kapela má 6 členů, ale tentokrát hrála pouze v pěti díky absenci houslistky a zpěvačky Báry Šůstkové. Pak vystoupil pardubický písničkář Radek Píďa Bartoš, jehož písničky vždycky krásně pohladí a ještě si je snad každý za chvíli brouká s ním, protože jsou velmi chytlavé. Ke konci jeho vystoupení se k němu přidala kapela Marien, která následně zastoupila kapelu Pocity, která na poslední chvíli nedorazila. Večer na scéně před zámkem začal blokem skupiny Epy de Mye a bylo jasné, že v Pardubicích má velké množství fanoušků a další si v krátké době nacházela. Protože ten, kdo Epy de Myi jednou uslyší, rychle si ji oblíbí.

Páteční večer začíná...
Foto: Miroslav Vídeňský

Epy de Mye
Miroslav Vídeňský

Krásná Lucie Cíchová....
Foto: Miroslav Vídeňský

Písničkář Slávek Janoušek vystoupil s Lubošem Vondrákem a písničkářem Láďou Zítkou, který celé jeho vystoupení výborně doprovázel na foukací harmoniku.Páteční večer zakončila Věra Martinová se svou kapelou, která zahrála novější písně i staré známé hity, nechyběly ani písně v angličtině, které už hodně voněly americkou country.

Šlávek Janoušek, Luboš Vondrák a Láďa Zítka
Foto: Miroslav Vídeňský

Věra Martinová
Foto: Miroslav Vídeňský

Práce osvětlovačů...
Foto: Miroslav Vídeňský

V sobotu se už festival lámal v půlce, a program byl neméně zajímavý. Na Příhrádku vystoupila plzeňská Alternativa, která hrála jako o život, plná energie a bez sebemenší únavy. Duo Quaoar sester Vytiskových předvedlo technicky bezchybné a jisté vystoupení. Kapela z největší dálky byly bratislavské Rolničky, které do českých luhů a hájů přinesly trochu slovenského folku.

Alternativa na příhrádku
Foto: Petr Opočenský

Quaoar sester Vytiskových
Foto: Petr Opočenský

Rolničky z Bratislavy
Foto: Petr Opočenský

Na nádvoří zámku se večer nejprve představily Berušky, které kromě svých písní zahrály a zazpívaly také písně cízí, např. píseň od Christiny Aquilery. Velmi mě zaujala kapela My3.Avi, kterou jsem slyšela naposledy před několika lety. Moc jsem si jejich vystoupení užila. Písní „V kůži Oldřicha Nového“, jakoby diváky opravdu přenesli do 30. let minulého století. Sobotní večer zakončil Kamelot s velkou pěveckou podporou publika. V závěru vystoupení zahrál Roman Horký kytarové sólo s kytarou za zády, za což byl odměněn bouřlivým potleskem.

DSC_1254_421
Foto: Petr Opočenský

My3.avi
Foto: Petr Opočenský

Kamelot
Foto: Petr Opočenský

Neděle byla posledním festivalovým dnem. Odpoledne vystoupila na Příhrádku kapela Bujabéza, jejíž pojetí lidových písní si publikum velmi pochvalovalo. Následoval Žalozpěv, jehož písně ve mně vždycky navozují atmosféru Vysočiny, zurčení tamních potůčků a vítr, který se na tamních kopcích prohání. Je to zvláštní jev, ale je to prostě tak. Poslední, kdo na Příhrádku letos zahrál, byla kapela A.M.Úlet, která s bicími trochu vyčnívala z davu, ale muzikanti i účinkující si koncert v Pardubicích užili.

Bujabéza
Foto: Petra Opočenská

Žalozpěv
Foto: Petra Opočenská

Petr Novotný
Foto: Petra Opočenská

Pak už následoval přesun na nádvoří zámku, kde už bylo všechno nachystané na večerní program. Po pár prvních písních si publikum získal písničkář Monty a jeho Nekapela. Diváci reagovali velmi živě a píseň o šnekovi zpívali s ním. Během jeho vystoupení přišla krátká přeprška s velikými kapkami. Příchozí začali hledat úkryt v arkádách, ale dřív než ho našli, tak byl déšť pryč.Vzniklou situaci vtipně glosoval Monty improvizovanými slokami poslední písně svého vystoupení.

Monty a Zuzana Mimrová
Foto: Petra Opočenská

Milan Šána
Foto: Petra Opočenská

Marien
Foto: Petra Opočenská

Bylo hezké vidět, jak kapelník následující kapely a dramaturg festivalu Víťa Troníček spolu s producentem festivalu Ivanem Kurtevem roznášejí ručníky a suší návštěvníkům židle. Ještě jsem nikdy neviděla, aby se na festivalu o své návštěvníky pořadatelé takhle hezky starali. Atmosféra večera i celého festivalu postupně gradovala při vystoupení Marien. Zvlášť u některých písní v tom zvláštním prostředí zámku naskakovala husí kůže.

Marien
Foto : Petra Opočenská

Marien
Foto: Petra Opočenská

Pak už přišli na scénu očekávaní Bratři Ebenové. Musím potvrdit, že působivost osobnosti Marka Ebena je skutečná, televize v tomto případě nelže. V textech písní Bratrů Ebenových obdivuji hravost s českým jazykem. Je to umění, které ovládá málokdo a málokdo ho umí dobře. Jejich vystoupení bylo skutečným zážitkem ve všech rovinách – hudební, textové, intelektuální… Těch rovin je jistě ještě více, než jsem vyjmenovala.

Bratři Ebenové - finále festivalu
Foto: Petra Opočenská

Bratři Ebenové
Foto: Petra Opočenská

Bylo to náročné… Tolik hudebních zážitků a tak různorodých za tak krátkou dobu, které by nemohly být bez precizní práce autorů festivalu Víti Troníčka a Ivana Kurteva, špičkového zvuku Petra Michala a průvodního slova, o které se staral Míra Ošanec. Dojmy z těchto srpnových dnů budu vstřebávat ještě dlouho… Bylo to moc fajn!

Jana Štěpánková

Sdílet na...

| Více...